O zlosti, příčinách, co s ní?

15. srpna 2015 v 18:16 | Gartouzek |  * emoce, city, pocity

Zamýšlení o zlosti

Zlost je jednou ze základních emocí, kterou současní psychologové řadí mezi negativní emoce. Osobně s tímto zařazením nesouhlasím. Myslím si, že zlost je dar přírody. Dar? Ano, avšak i zde platí to co o ohni: "Je to dobrý sluha, avšak zlý pán." Za určitých okolností může být zlost pro člověka přínosná. Zlost si můžeme představovat jako destruktivní psychický program. Má se spouštět v mezních situacích, kdy je bezprostřední ohrožení života či životního teritoria, či životně důležité potřeby, a není možnost jiného řešení:
  • Když překážka na cestě bránicí dosažení životně důležité potřeby. Jste žízni vyčerpaní, je horko a v okolí žádná voda. Narazíte na studánku, avšak u ní je šelma. Může se stát, že touha po vodě bude silnější než strach a najednou do vás vjede zlost, popadnete klacek nebo kameny, začnete křičet a zaženete šelmu.
  • Když začneme utíkat před šelmou, avšak dostaneme se na kraj propasti. Uvědomíme si, že není úniku ze situace. Jako poslední šance se spustí destruktivní program. Člověk ztratí pocit strachu, vjede do něj rezervní energie, začne mít pocit síly. Postaví se šelmě čelem, začne zuřit, být agresívní a zvýší si tak šanci, že šelmu zažene.
  • Pokud jsme závislí na určitém teritoriu, pak bezprostřední hrozba ztráty teritoria také může vyvolat zlost. Nevítaná osoba se vám vetře do bytu a nemůžete se jí zbavit.
Zlost může mít i řadu dalších příčin, mnohé znáte z vlastního života, co vás vytočilo, nebo vytočilo někoho jiného.

Měli bychom mít stále na paměti, že naše tělo a psychika je uzpůsobená pro život v přírodě. Když jde o život tak jde o život. Civilizace přináší situace, kdy tělo a psychika se programuje, jako by šlo o život, avšak jde například o počítačové hry, hrozbu ztráty zaměstnání či nabourané auto. V takových případech v těle se uvolní řada stresových hormonů, jako by nám skutečně šlo o život. V přírodě bychom stresové hormony spálili ve svalech při útěku nebo v boji, případně jinou tělesnou aktivitou. V civilizovaném světě tělesného pohybu stále ubývá a stresové hormony se hromadí a hromadí, zbytečně přetěžují srdce, až je z toho nakonec srdeční příhoda. Nebo se to projeví jinými civilizačními chorobami.

PRÁH VYBUZOVÁNÍ ZLOSTI

Každá osoba má z dětství jinak nastavený práh vybuzování zlosti. Někdo je klidný takřka v každé situaci, někoho vytočí i maličkost. K tomu se připočítává velikost stresu, u člověka, který si užívá příjemnou pohodu, práh se zvyšuje, je méně popudlivý. Silná stresová zátěž zvyšuje sklony ke zlosti, tím, že snižuje práh vzbuzování zlosti.


A) Chladnokrevnost

Existují osoby, není jich mnoho, které nikdy nepociťují emoce, příčiny mohou být různé, to je záležitost neuropsychologie. Zcela chladnokrevné osoby se chovají vysoce racionálně. Obvykle si neuvědomují, že jde o určitý sociální handicap. Když nic jiného, tak nedovedou porozumět emocím druhých.

Vysloveně chladnokrevné osoby najdete mezi velkými dobrodruhy a mezi adrenalinovými sportovci, kteří často riskují svůj život. K chladnokrevnosti se více či méně blíží profesní hasiči a záchranáři, kteří často nasazují život. Citově založené osoby na takových pracovištích neunesou delší dobu psychický tlak.

U některých osob může chybět jen jedna emoce. Dále se budu v článku zabývat jen zlosti. Pokud chladnokrevné osoby dávají najevo, že mají zlost, tak z jejich strany je to vždy hra, maska, zlost není pravá.

Vezměte si výchovu předškoláků. Začnou vám dělat naschvály a vy jim s klidem řeknete, aby přestaly. Na dotaz proč? Odpovíte klidným hlasem, že je to prostě nepřípustné. Tomu dítě nebude stále rozumět a často bude pokračovat dál. Když však mu s trochou zloby odpovíte, že vás jeho chování zlobí, že to ve vás vyvolává zlost, tak tomu bude snáze rozumět a obvykle přestane, pokud si neusmyslí vás záměrně vytočit, ale to už je jiný problém. Když dítě nenaučíte poznávat zlost u druhých, pak bude mít v životě hodně zbytečných konfliktů.

B) Nízká vydrážditelnost

Je u osob, u kterých teprve při silném podnětu se začne vzbuzovat zlost. Vyznačují se klidem, říkáme, že s nimi nic tak nepohne. "Mohl bys na něm dříví štípat." Ale i oni někdy mají zlost, bývá to však výjimečně, tím se hlavně liší od chladnokrevných osob. Další emoce (radost, úzkost, strach, smutek) mohou mít jiný práh.

C) Střední vydrážditelnost

Vydrážditelnost zlosti se dá dělit do více úrovní, než mám zde, ale to má význam při výzkumech. Pro běžný život stačí tato zkrácená stupnice. Ta střední zde zahrnuje širší úsek. Sem patří většina populace naší společnosti.

D) Snadná vydrážditelnost

Je u osob, o kterých říkáme, že jsou prchliví, vznětliví, agresivní, horkokrevní, popudliví. Pokud jsou v klidném prostředí, a s nikým nejsou ve sporu, chovají se obvykle naprosto stejně jako kliďasi. Pokud se s někým dostanou do konfliktu, rychle vzplanou zlostí a zlost je začne ovládat a zaslepovat. Při zlosti začínají ztrácet soudnost a přestávají přijímat logické argumenty, stále trvají na svém, i když nemají pravdu. Tyto osoby si snadno dělají nepřátele a v krajnosti se dostávají do rozporu se zákonem.

STUPNĚ ZLOSTI - PROJEVY

Při dlouhodobém nebo častém vzbuzování zlosti se dlouhodobě dostává hormonální systém do nerovnováhy a to se časem začne projevovat na zhoršování tělesného zdraví, případně se to projeví onemocněním. Nejčastěji to bývají srdeční onemocnění. Jde o tak zvané psychosomatické onemocnění. V tomto případě léky neodstraňují příčinu, která se nachází v psychice, ale pouze tlumí následky. Psychosomatická medicína je u nás spíše popelkou.


Zde se zaměřím na psychické a tělesné projevy. O vnějších projevech se rozepisují v článku:

PŘÍSTUPY KE SVÉ ZLOSTI

Racionalizace zlosti

"Že jsem se naštval? Zato nemohu."
Zde jde o projevování zlosti z pohledu sebeúcty, uspokojování jedné ze základních psychických potřeb, potřeba mít o sobě kladné mínění. Člověk si potřebuje sám před sebou obhajovat své chování a jednání, tím si udržovat kladný obraz o sobě. To přispívá k jeho spokojenosti. Pokud člověk má dlouhodobě o sobě špatné mínění, je dlouhodobě nespokojený a to narušuje jeho psychické zdraví a to pak narušuje zdraví tělesné.

Přenos zlosti

"Já jsem zcela klidný, to ten druhý má zlost."
Prožíváme pocit, že pociťovaná zlost nepramení z nás, ale je na nás valena z druhé osoby, která má zlost. Podvědomě přenášíme vlastní zlost na druhou osobu, která může prožívat pohodu a klid. Přenos bývá hlavně u osob, které jsou neschopné si uvědomovat si vlastní emoce a city.

Povyšování zlosti

"Zlost je přirozenou podstatou člověka. Je to projev zdravé silné osobnosti."
Zlostná, vznětlivá osoba projev hrdosti na schopnost projevování své zlosti názorem, že zlost je přirozenou podstatou člověka a projevování zlosti je projevem zdravé životaschopnosti. Neprojevování zlosti v konfliktních situacích považuje za zbabělost, slabost, neživotaschopnost. Pokud je tento názor rozšířen ve společnosti, může se stát součásti kultury.

Obviňování genů

"Já za svou vznětlivost, prchlivost, výbušnost, nemohu, to jsem zdědil po dědečkovi."
"My jsme vychovávali dítě slušně, tu prchlivost má po dědečkovi."
Samozřejmě, nejde zde zcela vyloučit určitý vliv genů. Vedle genetického dědictví je zde ještě sociální dědictví. Agresivní rodiče obvykle vychovají agresivní děti vlastní chováním.

Obviňování druhých z vydráždění

"Já se chovám normálně, to druzí mne vždy vytočí."
Člověk je schopen rozumově si obhájit jakékoli své chování.

Sebeobviňování

"Jsem špatný/špatná, za vše si můžu jen já. S tím nic nenadělám."
Sebeobviňování narušuje psychické zdraví, bývá často doprovázeno depresemi.

Nakládání se zlosti

Pokud jsme plní stresových hormonů a stále pociťujeme zlost, i když příčina pominula, je dobré se toho zbavit přijatelným způsobem a ulevit si. Zcela nevhodné je vybíjení zlosti na druhých. Můžeme běhat po schodech, zatančit si bubnový tanec nebo ohnivé flamengo, a zlost "zadupat do země", sami bubnovat, zuřivě trhat staré noviny, křičet ve skříni nebo do polštáře, rozbít křehké nepotřebné věci (může to být i v popelnici), případně v nouzi provádět destruktivní činnost na věcech v mysli a v mysli pozorovat, jak se věci tříští a rozlétají do všech stran.

Pokud přijdeme nazlobení z práce domů, je dobré rodinku na toto upozornit. Předejde se tím zbytečným konfliktům.

Ideálem je preventivně trénovat nadhled nad situací. K tomu pomáhají různá dechová cvičení, cvičení jógy nebo taijiquanu. Když se například dostanete do situace, kdy vás někdo verbálně napadne, a v prvopočátku zachytíte prvotní známku zlosti, pak si můžete udržet vnitřní klid po celou dobu nadávání druhého. Funguje to, mám to ověřené z vlastní zkušenosti. Když jsem si zachoval při slovním napadení vnitřní klid a nechal druhého vynadávat, obvykle se nakonec sám omluvil.

Pamatujme si, že 80 % mezilidských konfliktů pramení z pouhého nedorozumění, kdy každý myslí něco jiného. Když si zachováte chladnou hlavu, můžete kontrolními otázkami si ověřit, zda oba myslíte totéž.

20 % konfliktů je způsobeno rozdílnými hodnotami, tem má rád ono, jiný tamto. Partneři se v podvečer začnou hádat co s večerem. Jeden chce do divadla a druhý do čínské restaurace. Začnou se obviňovat, že ten druhý ho nemá rád a že mu to dělá naschvál. Kdo má pravdu? Tento typický případ spadá do oněch 20 %. Zde nelze úspěšně vyřešit, kdo má pravdu. Prostě jeden je založený duchovně a dává přednost divadlu a druhý je založen materiálně a dává přednost restauraci. Zde je dobré řešení jen jedno: Uvědomit si, že nejde o naschvály, ale a o rozdílný charakter. Pak už není tak těžké se domluvit na kompromisech, například: "Tak dobře, dnes zajdeme do divadla, když se ti tolik líbí to představení a zítra tě zvu do čínské restaurace."

Výchova a zlostnost

Jste mladí rodiče nebo čekáte dítě? Jak by se mělo chovat vaše dítě, zlostně, výbušně nebo klidně a mírumilovně?


* * * * *
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama