5) Je egoismus přirozenosti i člověka?

2. srpna 2015 v 22:09 | Gartouzek |  O politice zcela jinak

Zamýšlení, představy, hypotézy o egoismu, altruismu, prosocialismu, o ekonomickém chování


Egoismus obecně: Egoismus ano, avšak pouze v raném dětství. U dospělého je egoismus projev nerozvinutých vyšších sociálních schopností a dovedností. K těm máme genetické předpoklady, ale schopnosti se musí rozvíjet vhodnými stimuly ve vhodném prostředí a ve vhodný čas - hlavně v raném dětství. Co rodiče promarní, těžko doženou.

U egoismu jsem řešil původně pouze "ano - ne", teprve po hlubších analýzách se mi podařilo syntetizovat tuto odpověď.


EGOISMUS

Synonyma: sobectví

» ego« latinsky já. Ego se považuje za střed jedinečné lidské bytosti, kde se odehrává její prožívání a sebeprožívání. Je to východisko jednání a zájmu i lidských vztahů vůči »ty«.

Přípona »-ismus« znamená chování a myšlení úzce zaměřené. Blíže článek

Egoismus je moderní označení pro sobectví, to se uvádí v současné literatuře. Pojem egoismus se začal v běžné řeči používat zásluhou německého filosofa Immanuela Kanta (1724-1904). V současnosti tento pojem je širší, než pouhé sobectví. Egoismus je charakterový rys, ovlivňuje cítění, myšlení (názory), chování a jednání člověka (například u voleb). Označení může být nejen pro osoby, ale také pro skupiny, organizace, politické strany, národnosti, státy, když sledují především vlastní prospěch.

Při vyhraněném egoismu osoba bezohledně prosazuje vlastní prospěch, často vědomě na úkor druhých. Egoismus se projevuje v konfliktních situacích, kdy osoba či skupina se musí rozhodovat, v čí prospěch se zachová. Konfliktní situace se odehrávají i v představách.

Při egoismu se vlastní zájmy povyšují nad zájmy společenské. Egoismus výrazně ovlivňuje vztahy k ostatním lidem i k filosofii. Egoistům je blízká ideologie individualismu a hédonismu. Při prosazování svobody, liberalismu, prosazují to pro uspokojování vlastních zájmů. Nevadí jim, když jejich zájmy omezují zájmy druhých: "Můžeme si přece dělat, co chceme, nežijeme v diktatuře." Běda však tomu, kdyby stejným způsobem někdo jiný takto omezil je: "To je omezování osobní svobody!" V tom je jádro egoismus, egoista si přisvojuje vyšší práva, než poskytuje druhým a cílevědomě odmítá rovnost.

Egoismus vytvořil základ soukromého vlastnictví, nikoli naopak. Samotné soukromé vlastnictví není hlavní příčinou egoismu, jak se mylně někteří domnívají. Egoistická touha po soukromém vlastnictví může existovat nezávisle na samotném soukromém vlastnictví. Kdyby se zcela zrušilo soukromé vlastnictví, tak egoisté mají ještě mnoho dalšího k egoistickému uspokojování se: kariéra, moc, sláva, úsluhy, privilegia. Do určité míry tomu tak bylo i v období socialistického státu.

Žádný materiální statek či postavení

neposkytuje pocit trvalého štěstí.


* Egotismus - všechny děti v raném dětství mají sebestředné vnímání a egoistické chování, které je jim vývojově přirozené. Aby se odlišilo od egoistického chování dospělých, jako sociálně nevyzrálé, začal se v psychologii pro dětské egoistické chování užívat pojem »egotické chování«.

* Egocentrismus - vyznačuje se trvalou touhou po pozornosti okolí. Někteří lidé ji uspokojují více či méně, někteří touhu po pozornosti potlačují - to již je jiná oblast.

* Slovníky - zjistil jsem, že se v řadě slovníků pojem egoista, egoismus, egocentrismus nevyskytuje. Je to takový můj test kvality slovníku, zda se tam vyskytuje pojem egoismus, egoista a co se o tom píše. Myslím si, že to vypovídá o charakteru autora. Všiml jsem si, že obsahy děl hodně vypovídají o charakteru autora, ať už jde o uměleckou tvorbu nebo humanitní oblast.

Příklady racionalizace egoismu

Německý dramaturg a filozof Friedrich Hebbel přímo tvrdil: "Všichni jsme sobci. Nejhorší sobec je však ten, kdo nevěří tomu, že je sobec."

Největším zastáncem sobectví byl německý filozof 19. století Friedrich Nietzsche. Otázku proč všichni - třebas jsou sobci - považují za chvályhodnou věc altruismus, vysvětluje takto: "Sobci vychvalují altruistu, poněvadž je tak hloupý, že dává přednost jejich prospěchu před vlastním prospěchem a že jedná způsobem, jakým by oni sami nejednali - dokonce i k jejich užitku."

Příběhy o egoismu jako principu myšlení

Polní hlídač hlásil íránskému statkáři: "Tvůj vůl potrkal vola tvého souseda a sousedův vůl chcípl." Statkář odpověděl: "Co s tím mohu dělat, vždyť to zvíře nemá rozum."

Za chvíli se polní hlídač vrátil a upravil svou zprávu. "Tvůj vůl neusmrtil sousedova vola, nýbrž sousedův vůl usmrtil tvého vola." Statkář se rozhněval: "Ohó, to je docela něco jiného! Hned se podívám do posvátné knihy, jak chrání můj zájem!"
* * *

V jedné knize se člověk ptal domorodého chlapce: "Bobo, co je to dobro?" Chlapec odpověděl: "Dobro je, když Bobo ukrást někomu krávu." "A Bobo, co je to zlo?" "Zlo je, když někdo ukrást Bobovi krávu."
* * *

ALTRUISMUS

Synonyma: nesobeckost, nezištnost, lidumilství

Altruismus (z lat. alter, druhý), 3.pád »altrui«, druhému; je to pojem A. Comta pro nezištné jednání ve prospěch druhých. Jedná se o charakterový rys, o princip psychiky osobnosti ovlivňující cítění, myšlení, chování a jednání, které sleduje prospěch druhého člověka, je protiklad egoismu. Nezištné jednaní ve prospěch druhých je zde mravním principem. Typickým, vyhraněným altruistickým chováním je chování matky, která se doživotně zadlužuje, obětuje se ve prospěch dětí.

Altruisté bývají velice často zneužívání egoisty, aniž si to většinou uvědomují. Na veřejnosti se chovají altruisticky i mnozí egoisté, a to ze zištných důvodů nebo pod vlivem morálních či náboženských kodexů. Pravý charakter se obvykle projeví v kritických situacích. Například bezpáteřný egoistický kariérista vstoupí do ČSSD, s cílem vybudovat si kariéru a za tímto účelem veřejně hájí sociální hodnoty. Když jako poslanec dostane výhodnou nabídku od pravicové strany, bez skrupulí k ní přejde, navíc vnitřně je mu bližší a nemusí se tam přetvařovat.

Obdobně si může egoista začít budovat kariéru v dobročinných organizacích.

EGOISTA A ALTRUISTA JAKO TYP OSOB

Hranice mezi egoistickým činem a altruistickým činem se dá celkem dobře stanovit, avšak přesná hranice mezi egoistickým a altruistickým chováním se stanovit nedá. Bez znalosti přesné hranice mezi altruistickým a egoistickým chováním se můžeme obejít. Důležité je egoista jako typ osoby s typickým egoistickým chováním, to znamená, že jasně převládají egoistické činy. To platí i pro altruistu.

O typologii obecně píši v článku Typologie osob obecně

Sociální vývoj osobnosti

Vývoj osobnosti dává uspokojivou odpověď na úvodní otázku o přirozenosti chování. Někteří obhájci egoistického chování argumentují: "Malé děti jsou od přírody egoistické, proto egoistické chování je člověku přirozené a proto je dobré."

Když uznám tento princip argumentace, pak by muselo také platit: "Malé děti jsou od přírody negramotné, proto negramotnost je člověku přirozená a proto je negramotnost dobrá a gramotnost špatná."

Osobně uznávám princip vývoje: Vyšší úroveň bývá lepší než nižší. Tak jako gramotnost je lepší než negramotnost, vysokoškolské vzdělání je víc než základní, tak altruistické chování je lepší než egoistické. OUHA!!! Má to jeden háček, altruistické chování je původně vykládáno jako opak egoistického chování, nikoli jako vyšší úroveň. Jako nejvyšší úroveň sociálního chování se považuje prosociální chování.

* Altruista se chová altruisticky převážně na základě vštípeného principu: "Upřednostňovat zájmy druhých." Princip může být vštípen v dětství, či dán morálním kodexem, např. náboženským. Na kodexech staví hlavně etika.

* Prosocialista se chová vysoce sociálně (prosociálně) na základě svých rozvinutých vyšších sociálních schopností a dovedností. K vysoce sociálnímu chování nepotřebuje znát morální kodexy. Rozvoj těchto schopností je záležitost především rodičů, protože základy se rozvíjejí v raném dětství.

K tomu, aby se úspěšně včas rozvíjeny vyšší sociální schopnosti a dovednosti, jsou nezbytné předpoklady:
* citové uspokojení - mnoho rodičů si neuvědomuje citové strádání svých dětí;
* odžité silné prožitky, zážitky - nejsou-li, bývá to častá příčina neposednosti, nepozornosti;
* vhodné psychické prostředí - nesmí silně stresovat, v rodině je vytvářeno hlavně rodiči.

Nejvýznamnějším obdobím pro rozvoj těchto schopností je od dvou do pěti let věku dítěte. V e věku 5 - 6 let jsou u dítěte dotvořeny základní charakterové vlastnosti. Tudíž, nakolik bude dítě egoistou, rozhoduje se hlavně v rodině.

Hlouběji rozebírat výchovu k prosociálnímu chování v tomto článku již nebudu. Doporučuji zejména rodičům si přečíst zajímavou disertační práci Mgr. Davida Vaňka: Rozvoj prosociálního chování u žáků II. stupně základní školy v kontextu Etické výchovy.

PROSOCIÁLNÍ CHOVÁNÍ

Chování prosociální je sociální chování charakteristické tendencí nezištně pomáhat druhému člověku s cílem zlepšovat jeho situaci; jde o vyvrcholení chování sociálního. Projevuje se přirozenou ochotou nezištně pomáhat druhým, solidaritou, týmovou spolupráci apod. Uspokojování osobních potřeb se neděje na úkor druhých, protože je zde zájem o potřeby druhých. Termín "prosociální chování" použili poprvé v roce 1967 (nezávisle na sobě) Rosenhan a G. H. White.

Motivace k prosociálnímu chování pramení převážně z rozvinutých vyšších sociálních schopností a dovedností jako je empatie, schopnost týmově spolupracovat (není to totéž, co práce v týmu), schopnost naslouchat, schopnost vnímat sebe jako součást společnosti - to není záležitost rozumové úvahy, ale prožitku, vhledu. U osob s prosociálním chováním není prožívání pouze já a ti druzí, ale prožívání sounáležitosti »my«, v tom je dle mého základní odlišnost od altruistů.


Prosociálnímu chování, výchově k němu, bychom se měli učit od křováků. Dalo by se říci, že křováci žijící přirozeným způsobem jsou odkazem minulosti dnešku. Využijeme toho nebo promarníme příležitost?

Prosocialista - tento pojem zatím ve slovnících nenajdete.) Je to sociálně vyzrálá osoba se sociálním cítěním, jejíž přirozeností je solidarita, kolektivismus, týmová spolupráce, demokracie, mír; osoba s nejvyšší úrovní sociálního chování; osoba s prosociálním chováním. Pojem prosocialista jsem odvodil od pojmu prosociální chování. Nevyznačuje se opakem egoistického chování, ale vyznačuje se vyšší úrovni sociálního chování, než je egoistické.

Komu ku prospěchu?

Že by prosocialista jen tak pro nic staral se o blaho ostatních? Prosociální chování není z absolutního pohledu zcela nezištné. I z nezištné pomoci má prosocialista určitý prospěch, je to však zejména prospěch psychický, jde o vnitřní uspokojování ze seberealizace, z pocitu sounáležitosti, ale také zbavení se výčitek svědomí v případě odmítání pomoci. Možná tou odměnou je rovněž hormon oxytocin. Pak je zde ještě příjemná radost z radosti druhých, předpokladem je schopnost radovat se z radosti druhých.

STUPNĚ SOCIÁLNÍHO CHOVÁNÍ V EKONOMICKÉ SFÉŘE

Na chování v ekonomické oblasti má významný vliv soubor tzv. měkkých schopností a dovedností, alias rozvinutost sociálních kompetencí, úroveň EQ či SQ, sociální vyzrálost. Toto platí nejen pro majitele firem, ale i na manažery, obchodníky a zaměstnance.

1. Nejnižší stupeň

Při činnosti bezohledných egoistů často neberou ohled na zákony, na přírodu, v krajnostech se nebere ohled ani na životy. Například známá metanolová aféra v Česku. Objevuje se násilí, vyhrožování, vydírání. Jejich názor? "Majitelem peněz je ten, kdo je má ve svém držení." Zloděj považuje ukradené peníze za svůj majetek, a běda, kdyby ho někdo ukradl někdo jemu. Stupeň odpovídá chování mafií. Sem můžeme zařadit i vyslovené "šmejdy".

2. Stupeň

Činnosti doprovází podvody, úplatkářství, tunelování, apod. Neobjevuje se zde násilí. Sem lze řadit zloděje "v bílých límečcích".

3. Stupeň

Činnosti jsou charakteristické porušováním etiky, avšak v souladu se zákony. Sem patří zejména, spekulace, využívání slabin obchodních partnerů a destruktivní podnikáním. Například klient, obchodní partner, kolega, uvede se v omyl pro osobní prospěch.

Nebo získání firmy se záměrem její likvidace (vyždímat jak citrón a zahodit) - výroba se dokončí ze surovinových zásob, pak se rozprodá zbytek zásob, vybavení a zařízení, nakonec objekty a pozemky. Jedná se o tak zvané rychlé peníze. Navíc často, i když předem plánují likvidaci firmy, naberou si úvěry a peníze převedou na bezpečná konta. Tento způsob destruktivního podnikání měl boom v České republice v době živelné privatizace.

4. Stupeň

Sem lze zařadit většinu současných občanů České republiky. Hlavním krédem je rozvoj za účelem zisku, platu. Někteří toto chování označují jako humánní egoismus. Chybí zde však ohleduplnost vůči okolí, prostředí, ekologii aj.

5. Nejvyšší stupeň

Sem patří osoby s prosociálním chováním. Vedle své obživy jim jde i o upřímné uspokojování potřeb klientů a potřeb zaměstnanců, týmových spolupracovníků. Jsem přesvědčen, že jednou toto bude běžné.

K tomuto stupni spěje i současný management (metodologie řízení firem a organizací). Výzkumy s praxí ukazují, že se firmám a organizacím vyplatí mít spokojené zaměstnance (odvádí kvalitnější práci a jsou angažovanější v oblasti snižování zbytečných ztrát) a mít spokojené klienty (spokojení klienti se vrací a šíří dobrou pověst).

Taktéž u pracovních činností, kde se vyžaduje týmová spolupráce (není to totéž co práce v týmu) personalisté od uchazečů vyžadují prosociální chování. neuvádí sice přímo prosociální chování, ale rozvinuté měkké schopnosti a dovednosti (soft skills), které v podstatě motivují osobu k prosociálnímu chování.

Příběh k anketě

Pocestný přišel do města, měl hlad a ani penízek v kapse. U fary potkal pekařského učně, který nesl košík voňavého pečiva. Zastavil ho a povídá: "Dobře, že jsem tě potkal, právě jdu do pekařství a spěchám. Na faru přišli hladoví poutníci a farář mne poslal pro pečivo. Uděláme to tak, ty mi dáš ten košík pečiva a zajdeš za farářem, který je v kostele. Řekneš mu, že jsi mi dál košík s pečivem pro poutníky. On ti dobře zaplatí a ještě ti dá peníze za cestu. Já půjdu nakrmit hladové poutníky." Jak řekl, tak udělali. Pocestný však nešel na faru, ale s veselou rychle zmizel z města. Bavil se představou udiveného faráře. Farář se náramně divil, co učeň po něm chce, žádní poutníci na faru nepřišli a peníze učni nedal. Ten dostal od pekařského mistra výprask, že naletěl.

Prosím o vyplnění kratičké ankety dole.
* * * * *
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Co si myslíte o pocestném z příběhu?

Je to chytrý člověk, který se ve světě neztratí. 33.3% (1)
Je to obyčejný podvodník. 66.7% (2)

Komentáře

1 Clarkzem | E-mail | Web | 11. září 2017 v 14:52 | Reagovat

associates in behavioral health  <a href=http://tafil.1apps.com/>tafil online kaufen</a>  history of herbal medicine

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama