Schopnost časové představivosti

5. července 2015 v 2:27 | Gartouzek |  * schopnosti psych.

ČASOVÁ PŘEDSTAVIVOST


(Navazuji na článek: Co jsou psychické schopnosti)


Je to schopnost představovat si události v dlouhém časovém úseku. V minulosti mnozí lidé sázeli stromy s vědomím, že plody budou sklízet až jejich děti. Dnes hodně lidí chce mít všechno hned. V minulosti děti bývaly svědky, jak rodiče si dělají rozpočet, jak si peníze rozdělují, jak otec přinášel výplatu, se kterou musela rodina vyjít do další výplaty, případně kolik na co již ušetřili. Dnes? Co vidí děti dnes? Jak rodiče když potřebují peníze, vezmou si kartu a zajdou pro peníze do automatu nebo přímo platí kartou. Co si děti pak představí: "K čemu pracovat? K čemu šetřit? Stačí mít vlastní kreditku!"

Schopnosti časové představivosti napomáhá chození po čtyřech v batolecím věku. Chůzi po čtyřech se vytváří základní psychický program posloupnosti: raz - dva - tři - čtyři. Na něj navazuje časová představa: bylo - je - bude. U starších dětí se přirozeně rozvíjela vyšší časová představivost posloucháním, jak rodiče plánují: jak se připravují v létě na zimu, v zimě jak se připravují na jaro, jak vydrží se zásobami, co kde osejí a následně, jak velkou úrodu očekávají. Pomáhali sázet stromy a představovaly si, za jak dlouho budou plodit.

Dnes si děti navykají žít pouze přítomnosti bez dlouhodobých vizí. Učí se pro vysvědčení, střední školu udělají pro maturitu, vysokou školu s oborem co je napadne a teprve když skončí studia šokovaní neví co by měli dělat v životě dál, nemají vizi. Naproti tomu děti s vizí nějakého oboru se již v základní škole více zaměřují na některé předměty. Více přemýšlejí, jak získávané informace využijí v dospělosti a přechod ze studií do práce není pro ně psychickým šokem.

Taktéž učitelé základních škol s rozdílnou časovou představivosti učí odlišně. S malou časovou představivosti učí děti, aby měly dobré vysvědčení. S delší představivosti se více zaměřují na to, aby byly úspěšné při přijímačkách na střední školy, a učitelé s velkou časovou představivosti učí své žáky tak, aby nabyté informace dokázaly využívat v praxi, v dospělosti.

Obdobný problém je i u rodičů, například když v dětství navyknou své ratolesti jen brát, nemohou ve svém stáří čekat, že jim děti budou něco zadarmo, z lásky, dávat, včetně svého času. Takto vychované děti chodí k zestárlým rodičům hlavně pro peníze, na které si tvoří nárok: "Rodiče dávají!" Zestárlí rodiče si pak stěžují na vlastní děti, že za nimi chodí hlavně pro peníze a nedodají, že je sami naučili jen brát, případně obchodovat: něco za něco - za dobré vysvědčení dárek, za úklid kapesné, za dárek větší dárek atd.

Mimo jiné jsem četl, že u kriminalizující mládeže je typická neschopnost delší časové představivosti. Nevím, zda je to v pořádku, když sedmileté děti nedovedou se orientovat v běžném dnu, když si nedovedou představit posloupnost ráno - dopoledne - poledne - odpoledne - večera - noc, když vůbec nerozumí pojmu dopoledne - poledne - odpoledne a nedovedou si vybavit, co nejčastěji dělají v onen čas, že dopoledne bývají ve škole, v poledne bývá oběd, odpoledne jsou v družině. Natož aby si alespoň rámcově uvědomovaly běh týdne. Neví, zda kroužek mívají ten či onen den. Prostě "slepě" dělají jen to, k čemu je nadirigují dospělí, aniž by se učily časové posloupnosti. Děti za to nemohou, že jsou takové, jaké jsou.

Psychologové se shodují, že naprostá většina velkých problému dospělých mívá kořeny v raném dětství. K obdobnému závěru dospěl i J. A. Komenský, proto se začal tvořivě věnovat výuce dětí.

* * * * *



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama