Lze hyperaktivní děti zpomalit?

19. července 2015 v 23:59 | Gartouzek |  Rodiči i lépe

Zamýšlení nad hyperaktivitou dětí



Hyperaktivita dětí? Dle mého, obvykle je to známka, že děti něco potřebují, dejte jim to, a většina přestane být hyperaktivní. Věřte, nevěřte, ověřte.

Je příčina hyperaktivity vždy biologická?


Ve spojitosti s hyperaktivitou dětí se autoři v knihách často odvolávají na biologickou příčinu problému, protože hyperaktivní děti mívají odlišnou velikost některých mozkových struktur. Dál již po příčinách nejdou. Proč???

Jiné výzkumy (nepamatuji si již přesné prameny) uvádějí, že při procesech učení se vytvářejí nová nervová vlákna. Je pak logické, že dětí, které mají bohatě rozvinuté psychické schopnosti a dovednosti budou mít rozvinutější určité oblasti mozku. Děti, které nemají rozvinuté mnohé schopnosti, se nebudou mít v určitých oblastech tolik nervových vláken, tudíž v těchto oblastech musí zákonitě být méně mozkové hmoty. Mezi schopnosti patří zejména motorické, emoční a sociální.

Četl jsem, že taxikáři v Londýně mají některé části mozku odlišnější než běžní lidé. Museli se naučit systém ulic takřka celého Londýna. Takže výchova, rozvíjení schopností, má vliv na velikosti mozkových struktur. Samozřejmě, příčin může být celá řada. Pro inspiraci rodičů několik osobních poznatků a postřehů.

Předvýchova v prenatálním věku dítěte


Některé charakterové vlastnosti se začínají vytvářet již v prenatálním věku. Do těla dítěte se krví dostávají hormony, které se uvolňují při stresech a emocích v těle matky. Co to dělá s rozvíjejícím se mozkem dítěte?

Přečetl jsem si v časopise »Psychologie dnes« článeček "Lék na hyperaktivitu? Prevence!" Píše se v něm: "Podle studií publikovaných na medicalnewstoday.com jsou mnohonásobně vyššímu riziku hyperaktivity s poruchou pozornosti (ADHD) vystaveny děti, které byly v matčině děloze nuceny vstřebávat zplodiny z tabákového dýmu."

Mezi faktory ADHD američtí vědci zařadili tabákový kouř. Jde o skutečný významný příčinný faktor nebo jde jen kladnou korelaci? Dle mého názoru zde nejde ani tak o samotný tabákový kouř jako o charakter kuřaček. Zkoumali tito vědci také rozdíl v charakterových vlastnostech mezi kuřačkami a nekuřačkami, a vlivu těchto vlastností na hyperaktivitu dětí?

Které ženy více kouří, nervózní, vystresované až hyperaktivní, nebo ženy klidné a pohodové? Co znám kuřačky, tak ty jsou více či méně nervózní. Z osobního pozorování mi vyplývá, že pohodové matky mívají převážně i pohodové děti a nervózní vystresované matky mívají vystresované i své děti a zvýšený stres (při zvýšené aktivaci sympatiku) zvyšuje aktivitu.

Jednou jsem pozoroval v divadle vystoupení dětí jednotlivých školek. Pozoroval jsem, že dětí učitelek, které klidně postávaly opodál, zvládaly vystoupení velmi dobře. Naproti tomu děti učitelek, které byly již na pohled nervní a přehnaně se snažily dětem pomáhat, hodně své vystoupení kazily, byly nervóznější, zbrklejší, často zůstávaly bezradně stát. Moc bych za to nedal, že mezi nervními učitelkami bylo hodně kuřaček. Výzkum by možná zde ukázal kladnou korelaci mezi kouřícími učitelkami a vystresovaností jejích dětí.

Dítě potřebuje klidnou, vyrovnanou matku.

Psychický úraz dítěte


I kojenec může utrpět psychický úraz - šok. Například dítě, které je navyklé stále být s matkou, v noci se probudí a zjišťuje, že je samo, nikdo nepřichází ani na jeho dlouhý křik: "Jsem samo, maminka není, maminka nebude! Hrůza!!!" My dospělí nevíme, co mnohdy dítě prožívá. Co pro dospělé je banalita, pro dítě může být traumatizující úzkostný zážitek, který se uloží v hlubších oblastech mozku a tam dlouho ovlivňuje psychiku dítěte, stále vyvolává úzkosti. U některých osob i v dospělosti jejich chování silně ovlivňují traumatizující zážitky z raného dětství.

Je známo, že úzkostní lidé jsou rtuťovitější. Před třemi léty jsem na svém dvorku našel naříkající divoké koťátko. Bylo vyhublé takřka na kost. Začal jsem ho krmit a posléze si ho i ochočil. Projevovalo známky hyperaktivity, neurotičnosti. Když jsem ho měl na klíně, tak vydrželo v klidu ležet maximálně čtvrt minuty! Poté měnilo polohu. Chovalo se jako dítě, které nevydrží chvilku posedět.

Pravidelným mazlením se kotě začalo zklidňovat a po půl roce dovedlo na klíně relaxovaně rozplácnout se jako placka z řidšího těsta. Jedna známa učitelka mateřinky mi říkala, že s úspěchem doporučuje maminkám až moc živých dětí, aby jim prováděly každodenní masáže. Na základě jiných článků jsem si to dal do souvislosti s citovým uspokojováním, následně s hormonem oxytocinem. O jeho spouštění a působení by měli vědět rodiče. Při jeho dostatku jsou dětí spokojené, při nadbytku mívají povznesenou náladu a při nedostatku mívají deprese. Hormon oxytocin se v těle uvolňuje, mimo jiné, při příjemném mazlení, tulení se.

Při delším příjemném mazlení, stačí jen lehké, se dítě obvykle zklidní. Když se po čase mysl zklidní, začnou vyplouvat napovrch zasuté neodžité traumatizující vzpomínky. Když příjemná pohoda při mazlení či přitulení pokračuje, tyto traumatizující vzpomínky začnou ztrácet svůj emoční náboj - odžijí se. Tak k tomu docházelo u mého kotěte. Ono to funguje i u dospělých.

Co když za všemi terapiemi dětí pomocí zvířat je prostý příjemný tělesný kontakt, při němž se uvolňuje hormon oxytocin? Nedostatek tělesných kontaktů, citové strádání, se může projevovat také zlobením, požďuchováním, pranicemi mezi sourozenci, kamarády, spolužáky.

Jednou jsem ve vlaku pozoroval maminku, měla u sebe dvě holky. Mladší jí klidně seděla přitulena na klíně a starší byla neposedná a maminka ji co chvíli napomínala. Po chvíli ta starší projevila zájem se k mamince přitulit, pomazlit se. Ta ji odbyla: "Se zlobidlem se nemazlím." Zamrazilo mne.

Děti prostě potřebují hodně se mazlit, tulit se, i kluci!

Proto děti milují zvířátka a plyšové hračky, s nimiž se mohou mazlit.
Člověk je kontaktní tvor, potřebuje pravidelné tělesné kontakty.

Nedostatek určitých motorických pohybů


Velice zajímavá je knížka O'Dell E. Nancy: Neposedné dítě. (Praha: Grada, 1999). Statisticky vychází, že děti, které nechodí dostatečnou dobu po čtyřech (4-5 měsíců), jsou mnohem aktivnější, více neposedné, neklidné.

Jinde jsem četl pojednání jednoho psychologa, který upozorňoval na význam rozvoje motoriky dítěte. Když se dítě učí nejrůznějším motorickým koordinacím, vytváří se řada nových a nových nervových spojů. A na tyto motorické nervové spoje se navazují další a další nervové spoje, které souvisí s rozvojem jiných psychických schopností.

To přímo vyvolává otázku: "Co když u některých dětí je jejich hyperaktivita pudovým projevem, který je nutí k pohybům, protože nejsou ještě dotvořeny určité motorické spoje?

Jednu jsem měl malou skupinku dětí na několik měsíců. Byl v ní kluk, který byl skutečně velmi hyperaktivní. Když jsem sondoval možné příčiny, dozvěděl jsem se, že jeho otec je pyšný, jak jeho kluk začal rovnou chodit po dvou. Úplně vynechal fázi chození po čtyřech. Vzpomněl jsem si na knihu Neposedné dítě.

Do programu jsem zařadil různé míčové hry, ale vymyslel jsem si jedno pravidlo: přemísťovat se děti mohly jen chozením či běháním po čtyřech. Bavilo je to. Po několika měsících hyperaktivita u kluka natolik poklesla, zklidnil se natolik, že se sám začal podivovat nad neklidem druhých dětí. U nich byly zase jiné příčiny, k nim jsem se již nedostal.

Malé děti potřebují chodit dostatečně dlouho po čtyřech a nejrůznější prolézačky.

* * * * *
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama