3) Je ideologie kolektivní obhajobou vlastního chování?

19. července 2015 v 23:23 | Gartouzek |  O politice zcela jinak

Zamýšlení o vztazích mezi chováním a názorem


Východiskem jsou čtyři lidské jevy:
1. Snazší je změnit svůj názor, než své chování.
2. Mezi základní psychické potřeby patří potřeba sebeúcty.
3. Člověk má schopnost rozumově zdůvodnit jakékoli chování - zracionalizovat ho.
4. "Vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá."

Jedním z projevů skupiny, pokud v ní převládá nějaký druh chování, je i kolektivní obhajoba (racionalizace) tohoto chování - filozofie či ideologie.

CHOVÁNÍ A SDRUŽOVÁNÍ


Motivace chování pramení jak z pudových potřeb, navyklého chování z raného dětství, tak z různých úrovní sociálních schopností a dovedností. Mnohé z toho je v mozku zakódováno na úrovni nervových spojů. To je důvod, proč není tak snadné zásadně měnit charakter chování.

Lidé žijí ve společenství, a obvykle se sdružují podle nějakých společných zájmů. V tomto případě jde o sdružování podle určitého charakteru chování. "Vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá." Taková skupina má charakteristické znaky zhruba odpovídající charakteru členů této skupiny. Každý si mže ve svém okolí najít dostatek takových případů.

POTŘEBA SEBEÚCTY


Mezi základní psychické potřeby patří potřeba sebeúcty, to znamená mít kladnou představu o své osobě. Snazší je změnit názor než své chování.

Aby lidé si udrželi představu o správnosti svého chování, tak si své chování rozumově zdůvodní. Proto lidé si vytvářejí vlastní logické konstrukce obhajující to jejich chování, nebo přeberou racionalizaci od jiných. V podstatě je to forma sebeochrany vlastního já, protože dlouhodobé záporné hodnocení vlastní osoby nabourává psychické zdraví, mnohdy následně i tělesné zdraví.

Logicky se dá zdůvodnit cokoli, říká se tomu racionalizace chování. I kriminálnici si dovedou zdůvodnit své chování.

Zloděj
"Já mám také právo mít se dobře. Všichni kradou, mnozí jsou tak dobří, že je při tom nechytli a jiní zase nemají příležitost. Já kradu jen v malém, takže jsem dobrý."

Násilník
"Já jsem v podstatě mírumilovný člověk, nesmí mne nikdo vytočit, mám právo se bránit."

Kdo bere nebo dává úplatky
"Jaképak úplatky? Lidé si přece mají vzájemně pomáhat, všichni to tak dělají. Tak je v pořádku, když také dám/vezmu pozornost. Vždyť je to v podstatě vzájemná výpomoc."

Bezohledný kariérista
"Všichni lidé jsou kariéristé, každý se dere nahoru. Někdo prostě na to má, jiný ne."

Nájemný vrah
"Když tu zakázku nevezmu já, tak ji vezme někdo jiný. Ten člověk stejně zemře. Tak proč ji nemůžu vzít já?"

RACIONALIZACE CHOVÁNÍ A IDEOLOGIE


Z individuálních racionalizací časem se vytvoří skupinová racionalizace, idea o správnosti svého chování. Často se pak vnucuje ostatním členům skupiny, případně i společnosti. Ve společnosti jako celek obvykle dominuje ta ideologie, které má nejvíce stoupenců.

V ideologiich vůbec nejde o objektivní pravdu!

Ideologové využívají převážně jen ty argumenty, které se jim hodí, které potvrzují vlastní ideje. Často hojnou měrou užívají i pseudoargumentace, zneužívají filozofii, kde se to hodí, i záměrně kusých vědeckých informací. Tam, kde chybí věcné argument, nastupují pseudoargumentace, mezi ně patří diskreditace osoby s odlišným názorem:

"Je to idealista."
"Je to vypatlanec, blbec, debil. Idiot,...."
"Je to fanatik."
"Ničemu nerozumí, vůbec nechápe, o čem mluvím. Stále mele tu svou »písničku«."
"Všechno jen komplikuje."

Ideologie se nejvíce vztahuje k formám uspokojování potřeb, strategického chování a k právům. I náboženství je forma ideologie.

Psychologické výzkumy ukazují, že pro člověka je přirozené lépe si pamatovat argumenty, které jsou v souladu s jeho názory, chováním a jednáním. Názory nevyhovující se prostě snáze zapomínají nebo se bagatelizují.

1) Obhajoba přirozeným právem


Existují přirozená práva, která platí v přírodě, právo silnějšího, schopnějšího přežít. Vítěz má všechna práva. Při odvolávání se na tato práva, jádru jde o obhajobu nejvyšší úrovně sobeckého chování a jednání. Sem se dá zařadit i hédonismus (řec.). Je to filozofické, etické učení, podle něhož je individuální požitek základním motivem, cílem a etickým měřítkem lidského jednání.

V dnešní době hodně osob je přesvědčeno, že právě ty "jejich" požitky jsou základním etickým měřítkem lidského jednání.

a) Rdikálové - obhajoba zvýšeného sklonu k agresivnímu chování:

* V přírodě přežívají jen ti nejsilnější. Agresivita je přirozenou vlastností člověka, je to projev zdravé osobnosti.

* Bojuji ve jménu .....

* My nejsme agresivní, my se jen bráníme, máme právo se bránit i preventivně. (Nezmíní se, že boj sami vyprovokovali.)

b) Individualisté - obhajoba egoistického chování:

* Egoismus je přirozenou podstatou člověka, je to přirozené chování i v přírodě, kde přežívají jen ti nejschopnější.

* Co je na tom špatného, chtít zabezpečit sebe a svou rodinu?

* Já mám také právo mít se dobře. (Myšleno: Užívat si bohatství bezpracně.)

c) Humanisté, kolektivisté, socialisté - Obhajoba humánního chování:

* Člověk je svou přirozeností společenský, humánní.

* Solidarita patří mezi základní lidské vlastnosti.

2) Obhajoba zvyklostním právem


Zvyklost, chování většiny je základním právem - zvyklostní právo. Když si člověk na něco zvykne, časem si tento zvyk začne nárokovat. Například zvykli jste si zkracovat cestu přes cizí pozemek. Pak najednou je vám v tom zabráněno, s největší pravděpodobnosti pocítíte, že vám někdo neprávem zabránil krátit si cestu.

Zvyklostní právo je hodně proměnlivé jak v jednotlivých kulturách, tak v čase, ale liší se j v jednotlivých skupinách. Uplatňování zvyklostního práva lze pozorovat i v rodinách mezi partnery.

Konzervativci - osoby, které mají rády jistotu a nerady mění zažité způsoby. Zdůvodnit, zracionalizovat proč něco neměnit, proč to má zůstat tak jak to je, dá se vždy nějak.

3) Obhajoba dědickým právem


Nacionalisté, fašisté, šovinisté, rasisté, ...

* Mám na to právo, protože jsem se narodil jako šlechtic, běloch, Čech, Němec, ....

* Bůh mi dal právo ...."

* Mám na to právo, můj otec je ..... (moji rodiče jsou ....)"

ROZPORY MEZI CHOVÁNÍM A NÁZOREM


U některých osob dochází k rozporu mezi vlastním chováním a jejich hlásáním názorů na správnost chování. Příčiny rozporu mohou být různé, uvedu jen tři nejběžnější.

K rozporům mezi názory a chováním učí nevědomky i někteří učitelé, když žádají od žáků popisovat "správné" chování a jednání a dotyčný žák má chování odlišné. Někteří učitelé se domnívají, že když žáci odříkávají kodexy morálního chování, tak se jimi budou řídit. Dítě si časem navykne něco říkat a jinak se chovat.

Když toto nezvládá řada dospělých, jak to mohou zvládat děti? Dospělí ví o svých špatných návykových chováních, přesto je nezmění - lékaři a psychologové o tom ví své.

Zištnost


Jedná se o osoby neupřímné které potlačuj své přirozené chování, kterému se naučily v v dětství. Důvodem potlačování je prospěch z tohoto chování. Hodně takových lidí ho považuje za projev svých schopností.

Přímo knižní ukázkou jsou bývalí členové KSČ, kteří po pádu vlády jedné strany veřejně odhazovali stranické knížky a veřejně hlásali, že ve straně byli jen kvůli prospěchu, aby získali nějaké výhody, obvykle se jednalo o kariéru. "Poturčenec horší Turka." Aby se zavděčili, chovali se mnohdy komunističtěji než samotní komunisté věřící ve své ideje. Nejeden takový se propracoval až do vrcholného vedení, aniž by vzbudil podezření soudruhů.

I v současné době lze na politické scéně pozorovat řadu takových osob. Politické strany jsou pro ně jen prostředkem k budování vlastní kariéry. Bez zábran jsou ochotni přejít k jiné straně, pokud z toho poplynou větší výhody. Voliči? To je pro ně jen porota vybírající vítěze. Že přejdou k jiné straně? "Každý na jejich místě by to přece také udělal."

Obrana


Pokud osoba je nucena žít v prostředí osob hlásající odlišné názory o chování, tak mívá možnosti:

* odejít;

* zůstat a být trvale v konfliktu;

* zůstat a »naoko« souhlasit s názory skupiny. Dítě si rodiče nevybere, kolegy ani šéfa si zaměstnanec obvykle nevybírá, leckterý partner pozdě zjistí rozdílnost názorů.

Zaslepenost


* Líbí se mu ideologie, ale není schopen si uvědomovat odlišnost vlastního chování od hlásaných názorů. Někteří lidé nemají rozvinutou schopnost sebereflexe (autoreflexe)

Reflexe - zrcadlení, odrážení, přemýšlení o okolnostech, souvislostech, myšlení o myšlení samém, úvaha, rozjímání

Autoreflexe - introspektivní poznávání a hodnocení sebe sama, poznávání vlastních vlastností, schopností a dovedností, charakteru vlastního chování. To pomáhá porozumět sobě samému, rozvoji osobnosti, ale také je to součást duševní hygieny.

Introspektivní vnímání - pozorování sebe sama, vlastních tělesných a psychických stavů a jevů, emocí, pocitů, vitality, sebedůvěry atd.

Rozporuplnost - frustrace


Pokud osoba cítí rozpor mezi vlastním názorem a vlastním chováním, vyvolává to v ní frustraci. Ta časem nabourává její psychické zdraví. S tím souvisí i tělesné zdraví. Nejčastěji to bývá u osob, které podléhají autoritě. Tou mohou být rodiče, milovaný hrdina či náboženství. Řešení? Nejčastěji spočívá v navštěvování psychologické poradny. Dnes začíná být zájem i o kurzy a semináře zaměřené na seberozvoj.

* * * * *
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama