Červenec 2015

Vyhledávač nových článků blogu

29. července 2015 v 15:29 | Gartouzek |  O politice zcela jinak

O blogu jako programu, vyhledávání, vkládání odkazů

Vyhledávače

Stávající vyhledávač blogu je zablokovaný v roce 2013. Prostě nenajde články novější, aktuální. Jediná rada pana Standy je, užívat vyhledávač Google. Zkoušel jsem si tento vyhledávač naprogramovat na svou stránku, aby plnil funkci blogového vyhledávače. Jenže hlídací pes tohoto blogu mi iniciativně vše vždy smazal. Prostě na stránku když něco vložíte v HTML, vše vyčmuchá, co se mu nelíbí, co není v jednoduché verzi programu a maže a maže a maže.

Po neúspěšných pokuse jsem to vzdal a chtěl tuto stránku odstranit, ale všiml jsem si zvýšené návštěvnosti této stránky, tak ji nechám a doplním alespoň o pár informací. V současné době se stal velkým problémem informační šum. Když chci najít nějaké konkrétní informace rozšiřující můj obzor, obvykle vyhledávač mi vyplivne stovky a někdy desítky tisíc odkazů. Co by se nemělo dít a sává se, zobrazí se mi některé stránky s dlouhatánským textem a nakonec zjistím, že tam hledaný pojem vůbec není.

Jediná rada zní: filtrovat filtrovat, filtrovat. A to i za cenu, že filtr nepropustí něco, co by vás zajímalo. Nejsem zase takový fanda, abych zkoumal jak to funguje u všech vyhledávačů. Zaměřil jsem se na Google. Pokud vyhledávač zaregistruje nový článek, tak si ho uloží a když bych změnil název článku, tak ho již nenajde a upravený mnohdy zaregistruje až za dlouho, proti název tohoto článku nechávám původní, i když plně neodpovídá obsahu, za což se návštěvníkům omlouvám.

Několik zkušeností, když jsem se snažil dohledat na blogu nové články přes Google.

Využívání uvozovek Gartouzkem

V současné době je Google až moc přechytračený. Ve snaze hledajícím poskytnout co nejširší nabídku, tak
a) upravuje slova podle pravopisu
b) pak je vyhledává vyskloňovaná
c) v závěru vyhledá i synonyma zadaných slov

Na jedné straně je to přínosné, na druhé straně někdy to škodí.

Vyhledávání přesných slov

Zadám »gartouzek« a vyhledávač mi to opraví na »kartouzek«. Já však chci v tomto případě přesné znění, co s tím? Uvozovat, co se dá do uvozovek, tak se vyhledává přesné a celé znění textu.

"gartouzek" → vyhledá přesně zadaný pojem »gartouzek«.

Vyhledávání sousloví nebo i celých vět

Například zadám »rychlé šípy« a vůbec se mi nemusí objevit zadané sousloví, ale zobrazí se mi spousta článku, kde zadaná slova jsou v jiných souvislostech, než chci.
......rychlé nohy..........šípy Amorovy........; .......máme rychlé myšlenky....... prodáváme luky a šípy.....

Proto připojím uvozovky "rychlé šípy".
Nebo zkuste zadat "drevokocúr existuje"

Touto metodou si třeba mohu najít, kde všude se vyskytuje moje adresa "gartouzek.blog.cz". Stejným způsobem se dá dohledat článek nebo kniha, když zadám do uvozovek nějakou delší netypickou větu. Například si můžete zadat název kapitoly "využívání uvozovek gartouzkem" a podívat se kolik vám vyhledávač dá nabídek. Pokud vyhledá málo, nebo nic, tak vám iniciativně vyhledá pojmy, jako by nebyly v uvozovkách. Upřednostňuje přece jen uvozovky.

Když chci najít čerstvější články z blogu, tak si k tomu přidám současný rok
» politika "blog.cz" 2015 «

Touto radou alespoň částečně dostojím znění tohoto článku.

Vylučování pojmů, které jsou typické pro stránky, které nechci

Pokud chcete vyloučit stránky, kde se vyskytuje nějaké typické slovo, napište před toto slovo mínus. Například nechci stránky knižních obchodů, ale názory čtenářů.
» "rychlé šípy" -prodej -nabídka - obchod«

Pozor, nesmí být mezi dělítkem a slovem mezera. Vyhledávače mnohdy ignorují osamělá slova v článcích, tudíž se může ve vyhledaném článku někdy i objevit slovo odmítané.

Blogovým psem tolerované odkazy v článcích

Nevím, jak to udělali jiní blogaři, kterým se daří hlídacího psa obejít. Jediné, co se mi daří vložit, když si otevřu HTML, tak jsou odkazy. Například, když chci aktivně odkázat na některé své články nebo na jiné weby. Proty, kdo to neumí a chtěli by, přikládám postup krok za krokem, při úpravě nebo psaní článku:

1. Nejdříve si napsat text jak so ho představuji, aby vypadal.

Podařilo se mi vyfotit živého drevokocúra.
Pokud nevěříte, podívejte se na jeho fotky.

2. Zkopírujte si webovou adresu, na níž chcete aktivní odkaz.
Jako příklad uvádím mou adresu: gartouzek.blog.cz/1507/drevokocur-existuje

3. Klikněte na "HTML" - Zobrazí se program stránky

4. Najděte pojem fotky, u mne vypadá řádek takto:
Blogový pes tento miniprogramek mi vyčenichal a zahnal ho do HTML a spustil. Myslel, že mi tím pomůže, ale já ho přece jen přelstil, alespoň v tomhle. Místo lomených závorek jsem vložil kulaté. Proto při přepisováni musíte užívat lomené závorky < >.
Tak tedy ten řádek:

(p)Pokud nevěříte, podívejte se na jeho fotky.(/p)

Kolem pojmu dopište přesně program s vlastní adresou - vkládejte lomené závorky:

(A HREF="HTTP://www.gartouzek.blog.cz/1507/drevokocur-existuje" TARGET= "_top")fotky.(/A)

Důležité, přesné opsáni, zejména nezaměňovat dvojtečky a středníky, častá chyba.

Pak celý řádek v HTML vypadá takto:

(p)Pokud nevěříte, podívejte se na jeho (A HREF="HTTP:// www.gartouzek.blog.cz/1507/drevokocur-existuje" TARGET="_top")fotky.(/A)(/p)

5. Kliknout na "AKTUALIZOVAT"

Po aktualizaci se čtenářům objeví toto:

Pokud nevěříte, podívejte se na jeho fotky.

Barvy, a zda je potržení, s

Proč přecházíme z "-ismus" na "-izmus"?

21. července 2015 v 22:55 | Gartouzek |  O politice zcela jinak

Zamýšlení nad pravopisem

Podle pravidel českého pravopisu z roku 1993, která zpracovávaná vydává Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, můžeme po reformě vedle slovního tvaru "-ismus" psát také "-izmus", idealismus i idealizmus. Podobně je tomu u mnoha jiných slov.

Pravidla českého pravopisu se více méně přibližují mluvené češtině, která se stále, i když pozvolna, mění a s ní se měnívají se zpožděním i pravidla. Co se změnilo, že se více začalo místo písmeně "s" v mnohých slovech častěji vyslovovat "z"? Sémiotika o tom nehovoří, alespoň jsem o tom nic nenašel.

Všiml jsem si, že když jsem v napětí, mám sklon k vyslovování "s" a když jsem hodně uvolněný či unavený, tak mám sklon k vyslovování "z" místo "s". To znamená, že přechod od vyslovování "ismus" na vyslovování "izmus" může svědčit v globálu o větší uvolněností Čechů.

No, bojovnou náladou neoplýváme, zato jsme pověstní rozšířenou špatnou náladou, smutkem. No a smutek uvolňuje psychické napětí. Netvrdím, že to všechno tak musí být, ale co když to tak je, že jsme v globálu prostě smutnější než kdysi?

* * * * *

4) Co znamená a kde se vzal 》-ismus《

21. července 2015 v 22:45 | Gartouzek |  O politice zcela jinak

Zamýšlení nad příponou »-ismus«


Význam přípony »-ismus« či »-izmus«

Přípona »-ismus« je u pojmů označující směr hnutí nebo směr myšlení, ale také pro některé lidské závislosti.

Pojmy s ismusem

Takových slov je hodně, kompletní seznam s výklady by tvořil nejspíše malý slovník a stále se tvoří nové a nové pojmy. Na webu je výkladů pojmů hodně, zde jen některé pojmy na ukázku.

Názvy některých politických ideologií, které mohou současně označovat sociální jevy, organizaci či zřízení: absolutismus, anarchismus, fašismus, kapitalismus, komunismus, neokomunismus, nacionalismus, revanšismus, socialismus, liberalismus.

Pro obecný druh chování jednotlivých osob či organizovaných skupin: altruismus, cynismus, dogmatismus, egoismus, extremismus, fanatismus, fundamentalismus, hédonismus, hyenismus, idealismus, individualismus, kolektivismus, konzervatismus, militarismus, narcismus, optimismus, pacifismus, pesimismus, rasismus, sadismus, šovinismus, terorismus.

- Egoistickému chování se přisuzuje egoismus.
- Altruistickému chování se připisuje altruismus, což znamená opak egoismu.
- Avšak u prosociálního chování, jakožto nejvyšší úrovni sociálního chování (není opakem egoismu, ale vyšší úrovni) se pojem prosocialismus dnes neužívá. Možná jednou bude.

Z čeho vznikla přípona »-ismus«

Po dlouhém marním hledání jsem zabrousil do lékařského slovníku. Tam jsem našel pojem »isthmus«, což latinsky znamená šíje, úzké spojení, úžina, zúžení. Vypuštěním neznělých písmen "th" zde máme "ismus".

Z toho vyplývá, že ve výkladu pojmů s příponou "-ismus" by se mělo zdůrazňovat, že jde o zúžené, užší zaměření.

* * * * *

Lze hyperaktivní děti zpomalit?

19. července 2015 v 23:59 | Gartouzek |  Rodiči i lépe

Zamýšlení nad hyperaktivitou dětí


3) Je ideologie kolektivní obhajobou vlastního chování?

19. července 2015 v 23:23 | Gartouzek |  O politice zcela jinak

Zamýšlení o vztazích mezi chováním a názorem


Východiskem jsou čtyři lidské jevy:
1. Snazší je změnit svůj názor, než své chování.
2. Mezi základní psychické potřeby patří potřeba sebeúcty.
3. Člověk má schopnost rozumově zdůvodnit jakékoli chování - zracionalizovat ho.
4. "Vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá."

Jedním z projevů skupiny, pokud v ní převládá nějaký druh chování, je i kolektivní obhajoba (racionalizace) tohoto chování - filozofie či ideologie.

CHOVÁNÍ A SDRUŽOVÁNÍ


Motivace chování pramení jak z pudových potřeb, navyklého chování z raného dětství, tak z různých úrovní sociálních schopností a dovedností. Mnohé z toho je v mozku zakódováno na úrovni nervových spojů. To je důvod, proč není tak snadné zásadně měnit charakter chování.

Lidé žijí ve společenství, a obvykle se sdružují podle nějakých společných zájmů. V tomto případě jde o sdružování podle určitého charakteru chování. "Vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá." Taková skupina má charakteristické znaky zhruba odpovídající charakteru členů této skupiny. Každý si mže ve svém okolí najít dostatek takových případů.

POTŘEBA SEBEÚCTY


Mezi základní psychické potřeby patří potřeba sebeúcty, to znamená mít kladnou představu o své osobě. Snazší je změnit názor než své chování.

Aby lidé si udrželi představu o správnosti svého chování, tak si své chování rozumově zdůvodní. Proto lidé si vytvářejí vlastní logické konstrukce obhajující to jejich chování, nebo přeberou racionalizaci od jiných. V podstatě je to forma sebeochrany vlastního já, protože dlouhodobé záporné hodnocení vlastní osoby nabourává psychické zdraví, mnohdy následně i tělesné zdraví.

Logicky se dá zdůvodnit cokoli, říká se tomu racionalizace chování. I kriminálnici si dovedou zdůvodnit své chování.

Zloděj
"Já mám také právo mít se dobře. Všichni kradou, mnozí jsou tak dobří, že je při tom nechytli a jiní zase nemají příležitost. Já kradu jen v malém, takže jsem dobrý."

Násilník
"Já jsem v podstatě mírumilovný člověk, nesmí mne nikdo vytočit, mám právo se bránit."

Kdo bere nebo dává úplatky
"Jaképak úplatky? Lidé si přece mají vzájemně pomáhat, všichni to tak dělají. Tak je v pořádku, když také dám/vezmu pozornost. Vždyť je to v podstatě vzájemná výpomoc."

Bezohledný kariérista
"Všichni lidé jsou kariéristé, každý se dere nahoru. Někdo prostě na to má, jiný ne."

Nájemný vrah
"Když tu zakázku nevezmu já, tak ji vezme někdo jiný. Ten člověk stejně zemře. Tak proč ji nemůžu vzít já?"

RACIONALIZACE CHOVÁNÍ A IDEOLOGIE


Z individuálních racionalizací časem se vytvoří skupinová racionalizace, idea o správnosti svého chování. Často se pak vnucuje ostatním členům skupiny, případně i společnosti. Ve společnosti jako celek obvykle dominuje ta ideologie, které má nejvíce stoupenců.

V ideologiich vůbec nejde o objektivní pravdu!

Ideologové využívají převážně jen ty argumenty, které se jim hodí, které potvrzují vlastní ideje. Často hojnou měrou užívají i pseudoargumentace, zneužívají filozofii, kde se to hodí, i záměrně kusých vědeckých informací. Tam, kde chybí věcné argument, nastupují pseudoargumentace, mezi ně patří diskreditace osoby s odlišným názorem:

"Je to idealista."
"Je to vypatlanec, blbec, debil. Idiot,...."
"Je to fanatik."
"Ničemu nerozumí, vůbec nechápe, o čem mluvím. Stále mele tu svou »písničku«."
"Všechno jen komplikuje."

Ideologie se nejvíce vztahuje k formám uspokojování potřeb, strategického chování a k právům. I náboženství je forma ideologie.

Psychologické výzkumy ukazují, že pro člověka je přirozené lépe si pamatovat argumenty, které jsou v souladu s jeho názory, chováním a jednáním. Názory nevyhovující se prostě snáze zapomínají nebo se bagatelizují.

1) Obhajoba přirozeným právem


Existují přirozená práva, která platí v přírodě, právo silnějšího, schopnějšího přežít. Vítěz má všechna práva. Při odvolávání se na tato práva, jádru jde o obhajobu nejvyšší úrovně sobeckého chování a jednání. Sem se dá zařadit i hédonismus (řec.). Je to filozofické, etické učení, podle něhož je individuální požitek základním motivem, cílem a etickým měřítkem lidského jednání.

V dnešní době hodně osob je přesvědčeno, že právě ty "jejich" požitky jsou základním etickým měřítkem lidského jednání.

a) Rdikálové - obhajoba zvýšeného sklonu k agresivnímu chování:

* V přírodě přežívají jen ti nejsilnější. Agresivita je přirozenou vlastností člověka, je to projev zdravé osobnosti.

* Bojuji ve jménu .....

* My nejsme agresivní, my se jen bráníme, máme právo se bránit i preventivně. (Nezmíní se, že boj sami vyprovokovali.)

b) Individualisté - obhajoba egoistického chování:

* Egoismus je přirozenou podstatou člověka, je to přirozené chování i v přírodě, kde přežívají jen ti nejschopnější.

* Co je na tom špatného, chtít zabezpečit sebe a svou rodinu?

* Já mám také právo mít se dobře. (Myšleno: Užívat si bohatství bezpracně.)

c) Humanisté, kolektivisté, socialisté - Obhajoba humánního chování:

* Člověk je svou přirozeností společenský, humánní.

* Solidarita patří mezi základní lidské vlastnosti.

2) Obhajoba zvyklostním právem


Zvyklost, chování většiny je základním právem - zvyklostní právo. Když si člověk na něco zvykne, časem si tento zvyk začne nárokovat. Například zvykli jste si zkracovat cestu přes cizí pozemek. Pak najednou je vám v tom zabráněno, s největší pravděpodobnosti pocítíte, že vám někdo neprávem zabránil krátit si cestu.

Zvyklostní právo je hodně proměnlivé jak v jednotlivých kulturách, tak v čase, ale liší se j v jednotlivých skupinách. Uplatňování zvyklostního práva lze pozorovat i v rodinách mezi partnery.

Konzervativci - osoby, které mají rády jistotu a nerady mění zažité způsoby. Zdůvodnit, zracionalizovat proč něco neměnit, proč to má zůstat tak jak to je, dá se vždy nějak.

3) Obhajoba dědickým právem


Nacionalisté, fašisté, šovinisté, rasisté, ...

* Mám na to právo, protože jsem se narodil jako šlechtic, běloch, Čech, Němec, ....

* Bůh mi dal právo ...."

* Mám na to právo, můj otec je ..... (moji rodiče jsou ....)"

ROZPORY MEZI CHOVÁNÍM A NÁZOREM


U některých osob dochází k rozporu mezi vlastním chováním a jejich hlásáním názorů na správnost chování. Příčiny rozporu mohou být různé, uvedu jen tři nejběžnější.

K rozporům mezi názory a chováním učí nevědomky i někteří učitelé, když žádají od žáků popisovat "správné" chování a jednání a dotyčný žák má chování odlišné. Někteří učitelé se domnívají, že když žáci odříkávají kodexy morálního chování, tak se jimi budou řídit. Dítě si časem navykne něco říkat a jinak se chovat.

Když toto nezvládá řada dospělých, jak to mohou zvládat děti? Dospělí ví o svých špatných návykových chováních, přesto je nezmění - lékaři a psychologové o tom ví své.

Zištnost


Jedná se o osoby neupřímné které potlačuj své přirozené chování, kterému se naučily v v dětství. Důvodem potlačování je prospěch z tohoto chování. Hodně takových lidí ho považuje za projev svých schopností.

Přímo knižní ukázkou jsou bývalí členové KSČ, kteří po pádu vlády jedné strany veřejně odhazovali stranické knížky a veřejně hlásali, že ve straně byli jen kvůli prospěchu, aby získali nějaké výhody, obvykle se jednalo o kariéru. "Poturčenec horší Turka." Aby se zavděčili, chovali se mnohdy komunističtěji než samotní komunisté věřící ve své ideje. Nejeden takový se propracoval až do vrcholného vedení, aniž by vzbudil podezření soudruhů.

I v současné době lze na politické scéně pozorovat řadu takových osob. Politické strany jsou pro ně jen prostředkem k budování vlastní kariéry. Bez zábran jsou ochotni přejít k jiné straně, pokud z toho poplynou větší výhody. Voliči? To je pro ně jen porota vybírající vítěze. Že přejdou k jiné straně? "Každý na jejich místě by to přece také udělal."

Obrana


Pokud osoba je nucena žít v prostředí osob hlásající odlišné názory o chování, tak mívá možnosti:

* odejít;

* zůstat a být trvale v konfliktu;

* zůstat a »naoko« souhlasit s názory skupiny. Dítě si rodiče nevybere, kolegy ani šéfa si zaměstnanec obvykle nevybírá, leckterý partner pozdě zjistí rozdílnost názorů.

Zaslepenost


* Líbí se mu ideologie, ale není schopen si uvědomovat odlišnost vlastního chování od hlásaných názorů. Někteří lidé nemají rozvinutou schopnost sebereflexe (autoreflexe)

Reflexe - zrcadlení, odrážení, přemýšlení o okolnostech, souvislostech, myšlení o myšlení samém, úvaha, rozjímání

Autoreflexe - introspektivní poznávání a hodnocení sebe sama, poznávání vlastních vlastností, schopností a dovedností, charakteru vlastního chování. To pomáhá porozumět sobě samému, rozvoji osobnosti, ale také je to součást duševní hygieny.

Introspektivní vnímání - pozorování sebe sama, vlastních tělesných a psychických stavů a jevů, emocí, pocitů, vitality, sebedůvěry atd.

Rozporuplnost - frustrace


Pokud osoba cítí rozpor mezi vlastním názorem a vlastním chováním, vyvolává to v ní frustraci. Ta časem nabourává její psychické zdraví. S tím souvisí i tělesné zdraví. Nejčastěji to bývá u osob, které podléhají autoritě. Tou mohou být rodiče, milovaný hrdina či náboženství. Řešení? Nejčastěji spočívá v navštěvování psychologické poradny. Dnes začíná být zájem i o kurzy a semináře zaměřené na seberozvoj.

* * * * *

Suchý kašel

17. července 2015 v 23:42 | Gartouzek |  Zdraví svému pomoz

Jak jsem se zbavil suchého kašle

Před třemi léty jsem začal trpět suchým kašlem. Nastaly problémy při mluvení. V lékárnách jsem vyzkoušel kde co, pilulky, kloktadla, cucavé bonbóny. Nic nepomáhalo, byl jsem zoufalý.

Začal jsem hledat vlastní medicínu. Již nevím přesně, co mne k tomu motivovalo, ale zkusil jsem ze zoufalství i becherovku. Říkal jsem si, je tam hodně bylinek, třeba to pomůže. Nalil jsem si malou štamprli a začal becherovku cucat, abych co nejlépe zvlažil krk. No a ejhle, zabralo to. Tak jsem začal úspěšně užívat tuto medicínu. Nejsem řidič, tudíž žádný problém. Upozorňuji, že za celý den jsem dohromady vycucal jen jednu malou štamprli.

Náhodně jsem se setkal se známým, kterého jsem dlouho neviděl. Jen na okraj jsem se zeptal, když se věnuje zpěvu, pracuje s hlasem, zda by mi něco mohl poradit. A poradil. Pak jsem si uvědomil i hlavní příčinu mého problému. Snažil jsem se prohloubit svůj hlas, a to byla ta příčina.

Kamarád mi vysvětlil, že zapojuji nesprávně svaly hlasivek a přetěžuji je. Říkal, že obdobný problém je častý u učitelek a některých nezkušených zpěváků, kteří si ničí svůj hlas. Doporučil mi hovořit ve vyšší tónině a v rámci hlasové hygieny si zpívat stupnici shora dolů, aniž mi přeskočí hlas. A ten mi v určitém místě přeskakoval. Poslechl jsem kamarádových rad a suchý kašel zmizel. Farmaceutické firmy ze mne radost určitě nemají.

* * * * *

Bodavé bolesti v nártu

17. července 2015 v 23:38 | Gartouzek |  Zdraví svému pomoz

Jak jsem se zbavil bodavé bolesti v nártu

Nepamatuji si přesně okamžik vzniku problému. Postupně jsem začal pociťovat při chůzi či delším stání bodavou bolest v nártu. Dalo se to přežít, ale bylo to nepříjemné. Později jsem si udělal delší výšlap. No a po dvou kilometrech opět ona bodavá bolest. Co teď? Začal jsem přemýšlet, v nártu mám plno kůstek a hodně vazů. Co když se mi tam jen něco posunulo? Následně jsem zkoumal souvislost mezi silou bodání a stylem své chůze, který jsem měnil. Zjistil jsem, že bodavá bolest mizí, když jsem začal klást špičky chodidel více dovnitř, ne moc, jen o něco. Po kilometru změněné chůze bodání přestalo a od té doby mám klid.

* * * * *

Křeče v lýtku

17. července 2015 v 23:35 | Gartouzek |  Zdraví svému pomoz

Jak jsem se zbavil křečí v lýtku

Koncem minulé zimy mne občas budily se spánku bolestivé křeče v lýtku. Když jsem byl u lékaře na preventivní kontrole, tak jsem se o křečích zmínil. Napsal mi lék potlačující křeče. O něco mi to pomohlo, pokud jsem si lék vzal až večer. Za krátkou dobu jsem se rozhodl nestat se závislým na léku a pomoci si sám. Začal jsem se více pozorovat. Odhalil jsem příčinu křečí, když jsem příčinu odstranil, křeče ustaly i bez léku.

V čem byl problém? Byla tuhá zima a já jsem šetřil na topení. Nohy mi prostě při večerním sezení doma prochládaly. Vzpomněl jsem si na babičku, která si při chladu přehazovala přes nohy deku. Tak jsem to začal dělat také a křeče zmizely.

* * *

Co je to ta příroda, která uzdravuje?

17. července 2015 v 23:05 | Gartouzek |  Zdraví svému pomoz

"Lékař léčí, příroda uzdravuje."


Mnoho lidí si navyklo chovat se ke svému tělu jako k autu, se kterým při problémech se jezdí do servisu. Tak i oni přicházejí se svým tělem k lékaři: "Jsem tady, mám porouchané tělo, spravte mi ho." Již od několika lékařů jsem slyšel, že se cítí jako údržbáři, k nimž lidé chodí jako do správkárny.

Hodně lidí je ochotno si připlatit za různé procedury, připlácet na léky, ale upravit svou životosprávu? Či dokonce cvičit? "Fuj! Dejte mi s tím pokoj. K čemu jsou lékaři?" K čemu? Převážně jsou zde lékaři proto, aby vás lekli a lékárnici, aby vám dali lek, či několik leku. Mnohdy se leknete jen z toho, když se dozvíte, kolik budete platit, mnohdy doživotně. Zřejmě si myslí, že lekáním vás uzdraví.

"Lékař léčí, příroda uzdravuje." Známá věta. Teprve nedávno jsem si plně uvědomil význam této věty. Co je to ta příroda? V podstatě to je to naše tělo. Jinými slovy: Pomozte svému tělu dostávat se do harmonie životosprávou včetně cvičení a duševní hygienou a tělo (příroda) samo spustí vlastní léčebné procesy. Proto jsem začal pravidelně cvičit, relaxovat a naslouchat svému tělu, když mi chce něco říci. A funguje to.

* * * * *

Gartouzek a jeho Gartouzkoviny

17. července 2015 v 9:36 | Gartouzek |  O politice zcela jinak
Gartouzkoviny
Vítejte na mém blogu. Gartouzkovy Gartouzkoviny jsou Gartouzkovy postřehy ze života.

Již před léty z entuziasmu jsem se začal zajímat o chování člověka jako druhu. To mne přimělo nahlédnout do různých vědeckých oblastí od psychologie po ekonomii.

Jeden známý mi řekl, že mám vzácný dar pozorovací. Jiný zase, že umím syntetizovat mezioborové informace. Faktem je, že jsem začal chování lidí i jevy ve společnosti vnímat jinak, hlouběji, systémově, nejen co je zjevné (jevy), ale i to, co je často skryté (podstata). Cítím, že nastal čas se o své postřehy podělit se zájemci.

Vím, že ve svých článcích mám pravdu na devadesát procent, jen nevím, kterých je těch deset procent.

Pokud se někomu mé články nelíbí, žádný problém, nikdo ho nenutí je číst. Pokud je čte a nelíbí se mu obsah, jeho problém. Pokud někdo v poznámkách na blogu ventiluje svou špatnou náladu nebo mu dělá dobře ubližovat druhým, jeho problém.

Nasr*** blogeři si neuvědomují, že svými vulgárními a zlými poznámkami v podstatě informují veřejnost o tom, jací sami jsou. Jejich reakce většinou nevypovídají o samém autorovi navštíveného článku, ale vypovídají o návštěvníkovi, co právě prožívá, jak se sám cítí, jak se sám dívá na svět.

Pokud se s takovým nerudným člověkem setkáte, představte si, že jeho přehnaná kritika je v jádru popisem jeho samotného. Hlavně si neberte jeho zlobu a zbytečně se nerozčilujte. Rozčilovat se znamená, ničit si zdraví pro blbost jiných.

Četl jsem, že dnes až celá třetina pracujících v České republice dlouhodobě trpí depresemi (jsou nešťastní, trpí) a pětina lidí bere silné léky na uklidnění. Proto něco pro dobrou náladu a pro upevnění zdraví psychického a tím i tělesného.

"Víš, proč má slon červené oči?"
"Neee."
"Aby se mohl schovat v jahodách. Viděl jsi slona v jahodách?"
"Nééé.
"Tak vidíš, jak se umí schovat."

Maminka zavolá na Karlíčka do pokoje: "Karlíčku, vezmi smeták a zameť kuchyň a chodbu."
Dlouho klid. Maminka nakoukne do pokoje, vidí Karlíčka u počítače. "Proč nezametáš?"
"Nemůžu, na internetu jsem dosud nenašel návod k používání smetáku."

V narvané tramvaji je mladík tlačen davem na sedící babičku s košíkem.
"Pozor na vejce, mladíku." Povídá babička.
"Vy máte v tom košíku vejce?" ptá se mladík.
Babička odpoví, "ne, hřebíky."

VÍTÁM


Vítám, když někdo má věcné poznámky k vylepšení mého blogu, podělí se o vlastní zkušenosti k problému nebo uvede odkazy na zajímavé přínosné pojednání k problému.

VYHLEDÁVÁNÍ VYHLEDÁVAČEM


V dnešní době jsou vyhledávače někdy až moc přechytralé. Mimo jiné se snaží vycházet vstříc klientům tím, že za ně opravují pravopisné chyby a mnohdy samy rozšiřují vyhledávání o podobná slova, jaká jsou v zadání. Proto google při zadání Gartouzek nehledá Gartozek, ale sám pojem opraví na Kartouzek. Pokud chcete najít stránku s přesným zněním slova, je potřeba slovo, frázi nebo celou větu dát do uvozovek. Například "Gartouzek" a pak vyhledá všechny mé články.

Občas mi někdo něco přepošle e-mailem, nebo mám v počítači stažený článek bez uvedení pramene, tak mezi uvozovky vložím z textu nějakou jedinečnou větu. Ohledávač pak rychle najde stránku s hledaným článkem.

Podobně to funguje i na vyhledávači blogu, jen musíte použít jiné uvozovky: ´Gartouzek´.

Vyhledávače pracují se zpožděním, Gogole nenavštěvované stránky často ignoruje, když zadám nový článek nebo starý opravím, tak mu to může trvat až týden, než zaregistruje změnu. Dle mého obdobně funguje vyhledávač tohoto blogu, který od vydání mých prvních stránek je dosud nezaregistroval.

A ještě jedna zkušenost. Pokud chci omezit informační šum u vyhledávače, tak mohu vyloučit stránky, pro něž je typické nějaké slovo, například:
dítě -škola
Pozor, nesmí být mezi znaménkem mínus a vylučovaným pojmem mezera, pak by to nefungovalo.

Snad vám některé informace přijdou vhod. Usmívající se

Gartouzek

* * * * *

2) Je vláda taková, jakou si lidé zaslouží?

14. července 2015 v 19:43 | Gartouzek |  O politice zcela jinak

Navazují zde na článek:

Úvaha o voličích, vládě a zřízeni




Dle mého názoru, vláda a následně i zřízení do určité míry odpovídá charakteru občanů - voličstva. Kdo chce měnit charakter vlády a zřízení, měl by ovlivňovat charakter občanů. To dle mého platí pro všechny země, kde jsou demokratické volby a voliči jsou gramotní. Platí to jak pro naši zem, tak pro Ukrajinu či Řecko.

Roku 1989 byly pokusy v Praze rozpoutat u nás násilnosti, jako se to podařilo na Ukrajině. U nás se však projevila mírumilovnost našich občanů, kteří nechopili se zbraní ale zpěvu. Zpěv se stal silnou zbraní naších občanů. To je vidět na videozáznamech z té doby. Někteří berou tuto mírumilovnost jako změkčilost, zbabělost. Já to hodnotím tento rys kladně. Otázkou je, zda ta mírumilovnost zůstane u nás po další generace. Takřka všichni občané byli pro mír, zasloužili se o mír i v době dělení republiky.

Protože v současnosti většina voličů volí pravicové strany, které podporují kapitalistické zřízení, tak si toto kapitalistické zřízení v globálu zasloužíme.

Voliči v demokratických zemích se obvykle sami rozhodují, jakou politickou stranu či hnutí podpoří svým hlasem. To, zda se nechají ovlivnit sympatiemi lídra či programem, nebo rozumově zváží, kdo jim nejvíce vyhovuje, to je na voličích. I to, jak voliči podléhají manipulacím médií je projevem charakteru voličstva.

Do určité míry charakter vlády tak odpovídá charakteru občanů. Že v některých volbách hodně voličů nevolilo, tudíž výsledky neodpovídají kvalitě občanů? I to, jaká je účast občanů ve volbách vypovídá o určitém charakteru občanstva. Dle mého názoru, kdo nešel k volbám, ač mu v tom nic nebránilo, ztrácí morální právo kritizovat.

I to, nakolik občané dovedou relativně dobře poznat své kandidáty, vypovídá o charakteru a schopnostech voličů. Když voliči svými hlasy umožní kandidátovi dostat se do parlamentu a pak se jim nelíbí jeho chování, tak chyba není ani tak vněm, ale v jeho voličích, protože si o něm udělali mylnou představu.
  • V současné době máme na trhu knihy o neverbální komunikaci. Na webových stránkách se můžeme něco dočíst i o paraverbální komunikaci. Kandidáti touto komunikaci voličům nevědomky odhalují svou podstatu.
  • Když má někdo zvýšené sklony ke zlosti, tak to poznám v hlase. Takový bude prosazovat radikálnější řešení.
  • Kdo prožívá pocit nadřazenosti, projevuje to nevědomky v hlase. Bude spíše individualista a kariérista.
  • Když se v diskuzi u probíraného tématu kandidát odtahuje, dává nevědomky najevo: "Toto téma není můj problém, já jen dělám, co musím."
  • Když bývá v předklonu, tak prozrazuje, že ho téma osobně zajímá.
  • Taktéž se dá celkem snadno odhalit, zda kandidát je skeptik či optimista. Pozná se to podle toho, zda v jeho řeči - slovech převládají stoupavé nebo klesavé melodie.
  • Také sebedůvěra je důležitých charakterovým rysem. Kandidát s malou sebedůvěrou bude málo prosazovat své názory, i když bude přesvědčen o jejich správnosti. Kandidát s velmi velkou sebedůvěr je velmi dobrý lídr, dovede své názory prosazovat a svou sebedůvěrou o nich přesvědčovat druhé, avšak je velmi špatný vyjednávač, nepřipouští kompromisy a potlačuje kreativitu a iniciativou druhých. Sebedůvěra se dá snadno odhalit podle držení hlavy.

Tak jako kandidáti některých politických stran se účastní školení, jak co nejlépe zapůsobit na voliče, tak i voliči by měli mít svá dobrovolná školení, jak si vybírat svého kandidáta, který ho nezklame. Záměrně zde neuvádím, zda dobrého či špatného. Co jeden volič u kandidáta považuje za špatný charakterový rys, to druhý volič může brát jako přednost.

I charakter zřízení odpovídá charakteru občanů. Když bude většina občanů volit politické strany, které mají v programu kapitalistické hodnoty, tak parlament i senát budou podporovat kapitalistické zřízení a naopak.

Problém u některých občanů je, že nedovedou si uvědomit tento systém jako celek. Volby vnímají jako samostatnou část a kvalitu vlády jako něco zcela nezávislého na výsledcích voleb. Když se velké části voličů vláda znelíbí, tak si myslí, že odstoupením vlády bude nastolena vláda zcela jiného charakteru. Omyl, nastoupí jiní členové, ale opět bude zhruba odpovídat kvalitě předcházející vlády, protože vládnoucí politické strany zůstanou dále vládnoucími (takové si vybrali voliči) a opět vyberou nové členy vlády k obrazu svému, tj. obdobné kvality.

Když už občané demonstrují proti vládě, tak by neměli demonstrovat před vládou, ale před sídly politických stran, které vybíraly členy této vlády. Bohužel, v současné době politické strany, které si vytvářejí vládní koalice, si nepřipouštějí mravní odpovědnost za vybrané členy vlády, a při selhání některého člena vlády hází veškerou odpovědnost na něj.

Pokud selže některý člen vlády, tak to považuji obvykle za selhání těch, kteří ho do vlády doporučili.


Závěrem ještě tři postřehy.

  • Je zajímavé pozorovat, jak lídr politické strany, když stoupá po žebříčko nahoru, začne zvedat svou hlavu. Když je na vrcholu, tak málem ji drží tak vysoko, že by mu mohlo napršet do nosu. A když jeho sláva klesá, tak klesá i jeho hlava. Můžete to ověřit i zpětně, na webových stránkách je dostatek videí ke studiu.
  • Na druhém místě je zajímavé pozorovat, jak někteří novopečení politici předkládají své líbivé programy, a jsou vnitřně přesvědčení, jak jim to půjde snadno realizovat. Zejména když se ucházejí o post ministerstva, v jehož ranku nikdy nepracovali. A pokud se dostanou do parlamentu nebo do vlády a seznámí se se systémem fungování státního aparátu, tak postupně se začnou ze svých programů vykrucovat, že to není tak jednoduché. Zde jsem si odvodil zákonitost: "Čím měně politik oboru rozumí, tím více je přesvědčen, jak mu rozumí.
  • Hodě voličů v podstatě ani neví, co chtějí. Když demonstrovali proti vládě, tak jsem se jich poptával: "A jak by se mela chovat nová vláda?" Hodně lidí mi nedovedlo na to jasně odpovědět. Nakonec z nich vylezla odpověď typu: "Mně stačí, že vím, co nechci. Horší to už být nemůže?" Ale může.

Gartouzek
* * * * *

1) Kapitalismus je jevem - je projevem lidí?

14. července 2015 v 19:41 | Gartouzek |  O politice zcela jinak

Zamýšlení o podstatě a jevu u kapitalismu


KAPITALISMUS
* POJEM
** KATEGORIE
*** PODSTATA
*** PODSTATA A JEV
*** KVALITA PODSTATY A JEVU

V politických diskuzích mnoho lidí vychází z mylného předpokladu, že kapitalismus je podstatou. Je to strategický omyl. Kapitalismus nelze utopit, spálit, zavřít, není podstatou, ale je jevem. Někteří si dokonce myslí, že kapitalismus sám od sebe vyhnije. Nejeden pravicově orientovaný diskutující záměrně této mylné představy využívá a zavádí diskutující do slepé uličky a současně obhajuje své kapitalistické chování. "Ke kapitalistickému chování mne nutí kapitalistický režim, jinak bych nepřežil. Je na tom něco špatného, chtít se zabezpečit a zabezpečit svou rodinu? Nejdříve musíte odstranit kapitalistický režim a já se přestanu kapitalisticky chovat." Tenhle by se dobrovolně přestal chovat kapitalisticky? Pochybuji.

Jak jsem se propracoval k podstatě poznání?

Krok za krokem.

》POJEM《


Pojem je abstraktní informace, pod kterou si lidé v mysli vytvářejí obraz o věci, jevu, události, prožitku atd. Pro sjednocování významu pojmu se vytvářejí slovníky. Mám několik slovníků různého zaměření, které hojně využívám a v poslední době také užívám často internet k vyhledávání pojmů.

"Jeden o voze, druhý o koze." Když dva říkají totéž, neznamená, že tím vždy myslí totéž. Například "kolej": 1. stopa vozu, 2. kolejnice; 3. ubytovna vysokoškoláků. A pak zde máme ještě nářečí, to se některé pojmy mohou lišit od města k městu. A také se mění význam některých pojmů v čase. Například "začátek nového roku". V dnešní době to znamená počátek ledna. Pro staré Slovany však počátek roku byl počátek jara.

Když jsem s někým při diskuzi ve sporu, mnohokrát se mi vyplatilo položit si otázku: "Hovoříme o tomtéž?"

》KATEGORIE《


Ve filozofii jsou to pojmy pro abstrakce, které z určitého úhlu pohledu jednoznačně vypovídají všeobecně o abstrakcích, věcech a jevech.

Základní filozofické kategorie mají své opodstatnění. Pomáhají nám lépe rozumově poznávat svět v oblastech, kde se smyslovým poznáváním nevystačíme. Dají se aplikovat některé z filozofických kategorií na kapitalismus?

»PODSTATA«

Původ pojmu: z latinského sub-stantia, podloží, základ

Obecně: základna; hlavní nejdůležitější část, složka něčeho

Synonyma: základní princip, jádro věci, základ, jádro

Sousloví: materiální podstata světa; podstata hnutí, či revoluce; podstata v účetnictví; podstata podnikání; skutková podstata - skutečný stav, který má být podle zákona posuzovaný

Filozofická kategorie: základní souhrn stabilních, relativně stálých vlastností věcí, které činí věc tím, čím je. Podstata má svou kvalitu a vývoj. Při změně podstaty se vždy mění její kvalita.

bohatství = kapitál
Podstatou kapitalismu je bohatnutí, které společnost lidem umožňuje, a to z práce druhých, ze samotného vlastnictví kapitálu (nájmy, úroky, dividendy) a z machinací.

Motivací - motorem kapitalistického chování je touha osoby mít větší bohatství, než má nyní. Osoba toužící po bohatství nebude mít nikdy tolik, aby nemohla toužit mít ještě víc.

Touží všichni lidé po bohatství? (Zde nemyslím výše bohatství, které slouží na uspokojování základních potřeb v civilizované společnosti.)

»PODSTATA A JEV«


Souslovný pojem pro filozofickou kategorii popisující vztahy mezi dvěma svázanými kategoriemi. Svět je neustálý tok proměn podstat a jevů, pro snadnější porozumění světu je dobré občas si položit otázku: Co je podstata a co jev?

Podstata a jev jsou kategorie, které jsou vzájemné svázané. Při poznávání světa velice často poznáváme nejdříve jevy a později podstatu, která se projevuje tímto jevem. Lidí poznali nejdříve vítr, vichřici, průvan (jevy), teprve později si začali uvědomovat, že je to projev vzduchu (podstaty). A později i působení jiných podstat na vzduch (slunce ohřívá vzduch, kompresor vzduch stlačí, řada topolů brzdí větry). Kde není podstata, nemůže být jev. Na Měsíci není vzduch, nemůže být vítr. Na poušti není voda, nemůže být vlnobití atd.

Kde nejsou lidé, nemůže existovat kapitalismus, kapitalismus je jeden z projevů lidí.

Byl kapitalismus objeven na Měsíci? Našli ho na dně mořského příkopu? Byl spatřen polárníky na točně? Tak proč lidé nespokojení s kapitalismem často bojují proti kapitalismu jako s abstraktní hydrou a nebojují proti lidem, kteří kapitalismus aktivně tvoří? Teoreticky: Kdyby na zemi nikdo se nechoval kapitalisticky, tak nikde na zemi nebude kapitalismus.

Všeobecně: Lidé ve volbách volí v jádru ty strany, jejichž program společenského zřízení jim vyhovuje. Většina aktivních voličů tak určuje základní druh společenského zřízení. Když většina voličů v parlamentních volbách dá hlas prokapitalistickým politickým stranám, (skupinám prokapitalistických lidí), tak lze předpokládat, že tyto strany se projeví nastolením kapitalistického zřízení nebo jeho udržováním. Politické skupiny lidí (strany) jsou zde jako mezipodstata.

O tom, že organizované skupiny se chovají o něco jinak, než jako neorganizované skupiny osob obdobných kvalit, o tom v jiném článku.

Kapitalismus je vidět nejlépe z ekonomicky sociálního pohledu, jeho základ velmi dobře popsal Karel Marx. Jako podstatu popisoval pracovní síly a pracovní nástroje. Dalo by se říci, že Marxem popisovaná množina zahrnující »pracovní síly« a »pracovní nástroje«, pod pojmem výrobní síly, tvoří metapodstatu - vyšší úroveň podstaty. Projevem této metapodstaty je společenské zřízení (metajev). V globálu ono to funguje, změna kvality podstaty se projeví změnou kvality jevů. Člověk však při posuzování nesmí postupovat dogmaticky, detailisticky, vnímat jednotlivé pouze jednotlivě, odděleně a utápět se v detailech.

»KVALITA PODSTATY A JEVU«


Každá podstat a jev má svou kvalitu. O tom v navazujícím článku: Kapitalismus je projevem egoistů


* * * * *

Důvěřivost ano či ne?

5. července 2015 v 18:21 | Gartouzek |  * prostředí vědomí

Důvěřivost


Optimální je zdráhá důvěřivost. Úspěšné odhadovaní, komu důvěřovat a komu ne, bych řadil již do oblastí umění. K tomu je potřeba velkých osobních zkušeností, pozorovací talent a schopnost poučovat se z vlastních chyb. Osobně se řídím heslem: "Důvěřuj, ale prověřuj."

Pokud mi někdo předkládá smlouvu k podpisu, vždy se snažím si ji předem prostudovat. Smlouvu na půjčku jsem ještě nestudoval, protože žádnou půjčku jsem si nesjednával.

Ještě jedna moudrost, není ze mne: "Zklamal-li vás někdo, není chyba v něm, ale ve vás, protože jste si o něm udělali mylnou představu."

NEZDRAVÁ DŮVĚŘIVOST


Svým způsobem jde o nepoučitelnost, kdy se osoba nepoučí ze zkušenosti a dělá stále tytéž chyby. Důvěřiví lidé snadno naletí na krásné řeči prodejců a agentů:"Chová se velmi mile, ten by mne nepodvedl." Je známo, že ti největší podvodníci vypadají nejdůvěryhodněji. Je to logické.

Je všeobecně známo, že ve stáří se mnozí lidé stávají důvěřivějšími, čehož zneužívají někteří bezohlední prodejci, přezdívaní "šmejdi".

NEZDRAVÁ NEDŮVĚŘIVOST


Pokud člověk nedůvěřuje nikomu, zbytečně si otravuje vlastní život. Je otázkou, zda takový člověk věří sám sobě.


* * * * *

Zdravá sebedůvěra

5. července 2015 v 18:18 | Gartouzek |  * prostředí vědomí

SEBEDŮVĚRA


Sebedůvěra je zjevný charakterový rys. Optimální je zdravá sebedůvěra, kdy osoba je schopna prosazovat svůj názor, ale také vyslechnout názory druhých a popřemýšlet o nich.

Nezdravě velká sebedůvěra


Osoba s nezdravě velkou sebedůvěrou si nikdy nepřipustí, že by se někdy mýlila. Za vlastní neúspěchy vždy obviňuje druhé. Osoby s nezdravě velkou sebedůvěrou bývají dobrými lídry, dovedou na svou stranu strhnout druhé, avšak svým chováním potlačují iniciativu druhých. Při velké sebedůvěře se stahují zádové svaly, což se projevuje vztyčenou hlavou, až záklonem a v krajnosti prohýbáním zad, což se projevuje jako "dmutí se pýchou". Tyto osoby se nerady podřizují.

Při nezdravě velké sebedůvěře člověk mnohdy říká: "Já se do dluhové pasti nedostanu, mne nikdo neoblafne."

Nezdravě malá sebedůvěra


Osoba s nezdravě malou sebedůvěrou bývá podřídivá (submisivní), nedokáže prosazovat svůj názor, i když je přesvědčená o jeho správnosti. Projevuje se skleslou hlavou a ve společnosti malou vlastní iniciativou.

Komplex méněcennosti


Zvláštním typem osob jsou osoby s menší sebedůvěrou, které touží vystupovat, jako by měly sebedůvěru velkou. Obvykle svou sebedůvěru hrají, je to jejich zranitelné místo. Rádi se ukazují se silnějšími osobnostmi, jako by jejich síla přecházela i na ně. Často své vystupování přehrávají, bývá to časté u vedoucích, kteří se snaží svou měkkost zakrývat a být tvrdší, než jsou. Jejich podřízení je nemívají rádi, bývají s nimi často v konfliktu. Ne vždy okolí jejich hru prohlédne.

Falešná skromnost


V naší společnosti se tento charakterový druh málo vyskytuje. Jedná se o osoby, které nejčastěji ze zištných důvodů se snaží okolí jevit jako skromněji, než se cítí. Prostě v životě zjistili, že když vystupují skromněji, jejich okolí to oceňuje. Když se ve společnosti při nějaké příležitosti uvolní, jejich skromnost jde stranou.

* * * * *

Optimismus & Pesimismus

5. července 2015 v 18:16 | Gartouzek |  * prostředí vědomí

RADOST - OPTIMISMUS & SMUTEK - PESIMISMUS


Ideální je, když nálada kolísá kolem středu. Dlouhodobí vychýlení na tu či onu stranu má své klady, ale také řadu záporů. Optimismus se nás drží při dobré náladě a pesimismus při špatné. Má to svůj význam v životě. Problém nastává při dlouhodobém velkém vychýleni na tu či onu stranu. Celkem je dobré, když převládá lehce dobrá nálada.


Nezdravě velký optimismus


Velký optimista podceňuje rizika a mnohdy vice riskuje: "Nevidím v tom žádné riziko, práci mám, peněz vydělávám dost, abych měl na splátky."

Taktéž u řidičů není velký optimismus na místě, na silnici se nevyplatí zbytečně riskovat ve víře, že to vyjde.

Optimismus bývá projevem radosti. Dlouhodobá radost v čínské medicíně je rovněž řazena mezi odchylku z rovnováhy. U radosti se uvádí zdravotní problémy se srdcem. V životě jsem se setkal se třemi dospělými, kteří byli až euforicky veselí. Všichni prodělali operace srdce, které bylo nezdravě zvětšené.

Nezdravě velký pesimismus


Pesimismus, skepse je typickým projevem současných občanů České republiky. Pesimisté zbytečně podceňují sami sebe, bývají méně aktivní: "Stejně je to na nic." Pesimisté taktéž chodívají méně k volbám: "Stejně svým hlasem nic nezměním, tak proč vůbec k volbám jít?" Pesimismus bývá projevem smutku, o tom napíši později.

Když jsem poslouchal písničkově hity určitých let, tak mne překvapilo, že do roku 1989 mezi hity dominovaly písničky s veselými melodiemi a po tomto roce písničky s veselými melodiemi přestaly být hity. Proč?

* * * * *

Psychické prostředí mysli

5. července 2015 v 18:09 | Gartouzek |  * prostředí vědomí

HORMONY OVLIVŇUJÍ NAŠI MYSL


Pojem »psychické prostředí« se často užívá ve spojitosti s vnějším prostředím, tj. životním či pracovním prostředím, s atmosférou působící na psychiku člověka. Já zde mám na mysli prostředí vnitřní, které je utvářené v čelních lalocích velkého mozku, kde se nachází sídlo našeho vědomí. Vím, že zde se pouštím na velmi "tenký led". Moc se o tom souvisle nepíše. Když jsem si vytvářel představu o fungování lidské mysli, velmi mne zaujaly všeobecné informace o neurotransmiterech. Jsou to v jádru hormony, které v malinkých štěrbinách tvořící nervové spoje (synaptická štěrbina) přenášejí vzruchy z jednoho nervového vlákna do druhého. A každý druh neurotransmiteru přenáší vzruchy jen v určitých oblastech nervové soustavy. Jedná se o specifický regulační systém. Částečně si to lze představit jako fungování mixážního pultu. Je-li určitého hormonu hodně, v určité oblasti dochází k dobrému přenášení informací, v krajnosti možná až k přecitlivělosti. Je-li ho nedostatek, určitá část nervové soustavy se dostává jako by do útlumu. Které hormony jak působí? To již je mimo okruh mých vědomostí. Ale na webových stránkách jistě najdete fundované články.

Dle mého porozumění, systém neurotransmiterů ovlivňuje procesy myšlení a chování. Jde-li o dlouhodobější stav, jde o změny proměnlivých charakterových vlastností. Představuji si, že pevné charakterové vlastnosti jsou dány geneticky a rozvinutými schopnostmi. Proměnlivé jsou ovlivňovány neurotranstmitery, jako je dlouhodobá nálada (úzkostnost, optimismus a skepse, zlostnost), sebedůvěra, vystresovanost aj. Mnohé upřesňující informace o této oblasti očekávám až v budoucích učebnicích psychologie. Tento regulační systém neurotransmiterů mi pomohl pochopit základní rozdíl mezi psychiatrii a psychologii.

Psychiatrie je součást medicíny, tudíž psychické problémy se snaží psychiatři léčit léky, které působí právě na množství určitých neurotransmiterů, kterých je dle psychiatrů buď hodně, nebo málo. Takže psychiatři regulují psychické prostředí mysli chemicky přidáváním nebo ubíráním neurotransmiterů. Jejich cílem je navodit hormonální rovnováhu. Psychiatrie mne nijak nezaujala, jen mne překvapilo rozdílné pojmosloví. Když obyčejný člověk řekne, že má depresi, obvykle tím míní krátkodobou záležitost, která časem přejde. Naproti tomu pojem deprese pro psychiatry je název určitého psychického onemocnění. "Když dva říkají totéž, nemusí jít o totéž."

Psychologové se zabývají toky a pracováváním informací nervovou soustavou. Pozor, jedná se o zcela vymýšlený příběh. Karel má strach ze ztráty zaměstnání tak velký, že mu činí již problém přimět se jít do zaměstnání. I o víkendu, když si vzpomene na práci, pociťuje silné úzkosti. Proto si víkendu neužije, jen ho s obavami přežije v obavách, co ho čeká v pondělí. (O úzkostech někdy jindy.) Když se svým problémem Karel zajde k psychologovi, ten začne pracovat s informacemi. Nemůže svému klientovi předepsat léky na uklidnění, pokud není současně vystudovaným psychiatrem. Psycholog k nápravě využívá informační metody a radí, jak upravovat životní režim. Když se podaří u klienta časem navodit psychickou rovnováhu, nastane obvykle i rovnováha hormonální bez pomocí léků.

Velmi stručně shrnuto: Psychiatr mívá pacienty a jejich psychické problémy řeší napravováním tělesné stránky, často léky. Psychiatr bývá obvykle placen zdravotní pojišťovnou. Psycholog mívá klienty a jejich psychické problémy pomáhá řešit bez léků. Psychologa si obvykle platí každý sám, pokud nejde o pracovníka nějakého dotovaného centra.

* * * * *

Lidská psychika není černá skříňka

5. července 2015 v 17:59 | Gartouzek |  Psychice porozuměj

POZNÁVÁNÍ LIDSKÉ PSYCHIK


Mé články o lidské psychice jsou určeny k popřemýšlení, případně jako zdroj inspirací. Upozorňuji, že moje články nemají vědecký charakter a neslouží jako zdroje informací pro seminární a závěrečné práce studentů. Z vědeckého pohledu mají hodnotu hypotéz. To jen abych předešel zbytečným nedorozuměním.

V minulosti jsem byl přesvědčen, jak je to s tou psychikou člověka jednoduché. Prostě ví, co ví, umí přemýšlet, jen někteří jsou líní přemýšlet. A charakter prostě zdědil po předcích, s tím se nedá nic dělat. Pak jsem se začal zajímat o psychologii. Velkým problémem zpočátku bylo užívání množství pro mne cizích slov, kterým jsem nerozuměl. Jak mi začaly přibývat informace, představa jednoduchosti lidské psychiky brzy se zhroutila. Objevoval jsem stále nové a nové oblasti lidské mysli a začal jsem v tom mít chaos. Moje paměť je spíše logická, proto jsem začal hledat a spojovat svou představu do logických celků.

Dlouho mi trvalo, než se mi podařilo poskládat si ucelenější představu o fungování lidské psychiky. V obecné rovině mi hodně pomohlo představovat si mozek jako soubor počítačů jednotlivých oddělení firmy, které jsou napojeny na centrální počítač. To znamená mozek jako počítačový systém tvořený nižšími systémy, které se vzájemně ovlivňují a mohou se i zacyklovat.

K lepší představě o vývoji individuální osobnosti člověka mi zase pomohla představa podobnosti vývoje osobnosti s evolučním vývojem člověka jako druhu.

A posledním dílem skládačky je regulační systém hormonů, mezi něž patří oxytocin, který je označován jako sociální hormon, protože souvisí se sociálním citovým uspokojování nejen dětí, ale i dospělých.

Moje současná představa je funkční, hodně mi to pomáhá lepšímu porozumění sobě a lépe rozumím i druhým lidem. Někde jsem četl: "Porozumět znamená odpustit." Mohu potvrdit pravdivost výroku, jen dodávám, že odpustit neznamená přestat se bránit bezohledným osobám. Když je potřeba, tak se bráním, ale nerozčiluji se u toho. Další výrok, který se mi líbí: "Rozčilovat se, znamená ničit si zdraví pro blbost jiných." A poslední oblíbený: "Zklamal-li vás někdo, není chyba v něm, ale ve vás, protože jste si o něm udělali zkreslenou představu."

* * * * *

Drevokocúr existuje

5. července 2015 v 17:18 | Gartouzek |  Postřehy z přírody

Gartouzek a jeho Gartouzkoviny



Jak je z přiložených fotek vidět, drevokocúr existuje Překvapený a není to žádná veverička, jak si mnozí myslí. Usmívající se










Schopnost zdravého sebeovládání

5. července 2015 v 2:34 | Gartouzek |  * schopnosti psych.

SE

BEOVLÁDÁNÍ


(Navazuji n
a článek: Co jsou psychické schopnosti)



Sebeovlání se dítě učí již od batolecího věku, nejčastěji to začíná nočníkem. Dítě se učí odložit bezprostřední vykonáni potřeby, až si sednou na nočník. Tím se učí svou potřebu odkládat na nezbytně nutnou dobu.

Četl jsem o jednom výzkumu, kterému říkám bonbónový test. (Pramen si bohužel již nepamatuji.) Čtyřletým dětem dali bonbón a řekli, že když ho hned nesní, dostanou k němu ještě jeden. V místnosti zůstaly děti samy a na stolech měly k dispozici papíry a mohly si malovat. Okýnkem byly tajně pozorovány. Některé bezprostředně po osamění bonbón snědly. Jiné ho raději odsunuly či zakryly papírem, aby nelákal. Některé si prostě bonbónu přestaly všímat. Po létech se pozorování vytáhla z archívu a kontaktovali se již coby dospělí. Zjišťovala se jejich úspěšnost v životě, v práci, v rodině. Statisticky vyšlo, že děti, které bonbon nesnědly, byly v dospělosti úspěšnější. Z toho lze odvodit, že o sklonech ke zbytečnému zadlužování se rozhoduje již v raném dětství v rodině, nikoli až ve škole rozvojem finanční a funkční gramotnosti, jak mnozí odborníci předkládají veřejnosti.

K čemu je schopnost finanční a funkční gramotnosti, když osoba se neumí ovládnout a prostě neodolá "výhodné" nabídce a vezme si neuváženě další úvěr?

Zdůrazňuji, že důležité je zdravé sebeovládání. Pokud z nejrůznějších důvodů sebeovládání překročí zdravou hranici, začnou se v psychice vytvářet bloky, zábrany, dítě začne se chovat nepřirozeně, napjatě. U dospělých pak mají psychologové velké problémy pomáhat lidem takové bloky odbourávat.

A pokud rodiče začnou klást nepřiměřeně vysoké nároky na sebeovládání svého dítěte, pokud se mu to nebude dařit, pravděpodobně rezignuje, a buď si začne dělat, co chce nebo rezignuje na projevování vlastní vůle a stane se tak říkajíc zlomenou osobností. "Ať dělám, co dělám, stejně nic nezměním. Tak proč se snažit." Pokud dítě dospěje k takovému názoru tak to považuji to důsledek špatné výchovy.

* * * * *

Schopnost tvorby vlastmích názorů

5. července 2015 v 2:32 | Gartouzek |  * schopnosti psych.

VLASTNÍ NÁZORY


(Navazuji na článek: Co jsou psychické schopnosti)



Ono se to snadno řekne, ale pro řadu osob je tvorba vlastního názoru velkým problémem. Na prvním místě osoba musí umět zastavit úprk myšlenek, pak vybavovat si z paměti různé souvislosti, umět je logicky zprvacovávat a mít schopnost se rozhodnout pro optimální variantu. A to není pro všechny lidi tak jednoduché.

V současném našem školství se děti v základních školách moc neučí vytvářet si vlastní názory. "Když ono se to špatně známkuje." Pro učitele je snazší přednést dětem látku a při zkoušení hodnotit žáky podle schopností látku reprodukovat. Dětem se tak předkládají hotové názory. Problém nastává na vysokých školách, kde se od studentů očekává samostatné myšlení při seminárních a závěrečných pracích. Co mají dělat ti, kteří moc samostatně přemýšlet nedovedou? No tak se poohlédnou po pracích jiných.

Osoby neschopné vytvářet si vlastní názor přebírají názory jiných, známých či autorit. No a takovou autoritou může být pracovník nabízející rychlou půjčku. Když vám řekne, že "půjčka k ničemu nezavazuje", tak mu bude věřit a teprve pozdě zjistí, že svým podpisem se zavázal k pravidelnému splácení a při zpoždění, že se zavázal splácet vysoká penále a zřekl se práva odvolávat se k soudu.

* * * * *